Pod Aucklandem

9. Kawhia

Mapy.cz poblíž slibují hot water beach - pláž, kde si za odlivu vyhrabete díru v písku a ona se vám zaplní krásně teploučkou podzemní termální vodou. Vybaveni dětskou plastovou lopatičkou vyrážíme hned po snídani a už se vidíme, jak se budeme rochnit...

Bohužel máme smůlu, díky velkému vedru a hrozbě požárů byl uzavřen les a cesta, která k pláži vedla ☹ ještě existuje možnost číslo dvě, vzít do za odlivu oklikou po pobřeží, ale je to 10 km jednosměrně, tak to zavrhujeme a zálibně pokukujeme po všudypřítomných lodích, co tam mají beztak taky namířeno... Nám to ale tentokrát nevyjde, svezení nám nikdo nenabídne.

Trávíme tedy 2 dny v hezkém, pohodovém kempu a procházkami podél pobřeží a u obědového pikniku na pláži vidíme v dáli kosatky! Wow.

Idylku ničí pouze to, že jsem asi chytla zánět do zubu. Aaaaauuuuu!

KDE PŘESPAT?

Kawhia Forest view motor camp

Soukromý, rybářský kempík, s milým majitelem a top výbavou (kuchyň s ledničkou a sporákem, a teplé sprchy za 1dolar).

Bolavý zub je bolavý zub...

Po letech dokonce sáhnu i po lékárničce, googlím, k čemu slouží Acylpirin a jásám, když zjišťuji, že by mohl pomoci i mně. Sezobnu půlku kulatého prášku a světe div se, buďto díky placebo efektu, nebo těm sajrajtům, co jsou uvnitř, jsem v poho.

Zvládnem tedy pobalit a naplánovat další část cesty.

A rozhodujeme se otočit u Matamata. Nachází se tu totiž opěvovaný Hobbitín - filmové městečko v kopcích, zbytky rekvizit z natáčení Pána prstenů a Hobbita, postupně rozšířené a dostavěné pro potřeby turistů.

Jít dovnitř jsme neplánovali, vstupné bylo opravdu mastné (cca 1500 Kč na osobu, a to za 2 hodinky tlačenice mezi tunou číňanů fakt nedám), ale dočetli jsme se ale, že u vstupu by mělo být hezké infocentrum, také ve stylu hobbitů, zasazené do okolní krajiny a s travnatou střechou, tak jsme chtěli aspoň okouknout toto.

No, omyl. Díky velké návštěvnosti postavili parkoviště, kasy a zázemí pár km od Hobbitína a po zakoupení vstupenky vás do vesnice samotné odvezou autobusem, takže jsme kromě hóooodně číňanů a okolních pasoucích se krav neviděli fakt nic.

Vycouvali jsme z parkoviště a zamířili dál na východ. Zub začal zase bolet a vyhlídnutý park sliboval ideální místo k odpočinku a daní se do kupy.

10. McLaren Falls Park

Krásný kus přírody, zasazený do lesnatých zvlněných kopců poblíž města Tauranga.

Bylo tu všechno: přehrada, vodopády, krásná řeka s černými labutěmi, spousta trailů na chození i 3 kempy za babku a přitom s teplými sprchami, grily a umývárnami nádobí.

A taky spousta ovčích bobků, zvědavých a mlsných kachen a hlasitých pukeko, kteří nám ráno sloužili místo budíčku.

Původně jsme plánovali zde strávit jednu noc, ale zůstali jsme o den déle a užili si úžasnou noční procházku za Glowworms (modře svítícími červíky, kterých tu podél potoka byly tisíce) a celodenní hraní discgolfu, který nás úplně nadchnul.

Hledání disků mezi pichlavými křáky a nádherné výhledy okolo nám tolik připomínaly naše Jeseníky a oblíbený geocaching 😊).

KDE PŘESPAT?

V jednom z kempů přímo v McLaren Parku.

11. Rotorua

Je mlhavo a mrholí, ideální čas na návštěvu druhého nejnavštěvovanějšího města Nového Zélandu, které můžete prý cítit na 20 km daleko.

Rotorua je totiž město síry, ležící přímo v centu geotermální aktivity, všude to kouří, bublá a smrdí jako vařící se vajíčka (nebo jako ta spařená voda, když člověk škube kuřata).

Prošli jsme se hezky upraveným městským Kuirau parkem, který, ač zdarma, přesto nabízí nespočet různobarevných bublavých a bahnitých jezírek a na konci příjemně teplé termální koupací bazénky, ve kterých jsme si alespoň smočili nohy.

Podívali jsme se i k samotnému sirnému jezeru Rotorua a poprvé na vlastní oči viděli hydroplány, které tu bohatším turistům ukazují krásy z hora.

Nádherné plakáty slibují i přelety nad nedalekým White Island, aktivní sopkou, která naposledy vybuchla před Vánoci loňského roku a usmrtila bohužel desítky turistů s průvodci. Momentálně je tam zákaz vstupu....

Jsem vděčná, že tu můžeme být teď a vidět, co třeba za 10 let už nikdo neuvidí, třeba i Maorskou vesnici Whakarewarewa, kde potomci jejich původních obyvatel žijí již 300 let přímo pár metrů nad horoucím a bublajícím bahnem, vaří na páře v dírách v zemi a koupou se v okolních teplých jezírcích, která mají složení dětských olejíčků na prdýlky.

Ano, bylo to trošku turistické, ale průvodci byli opravdu Maoři, hrdí na svou kulturu, upovídaní a ochotní se podělit o všechno s námi návštěvníky. A vidět válečný tanec haka, se vším tím poulením očí a vyplazováním jazyků, naživo byl také zážitek 😊

Naše video pak postnu na FB, tady aspoň malá ochutnávka v provedení nejznámějšího zélandského rugby teamu All Black.

Výlet jsme zakončili procházkou po dřevěných lávkách mezi dalšími blankytnými i temně černými, dýmícími jezery a protože už bylo skoro 5 večer, začali jsme plánovat, kde složíme hlavu a vysušíme náš z rána namoklý stan.

KDE PŘESPAT?

V pravou chvíli nám pípla aplikace Campermate a doporučila nedaleký holiday park Holdens Bay, nacházející se přímo v Rotorua.

Vybavení slibovalo dětské hřiště, bazén a termální koupele, tak jsme se nemuseli ani dlouho rozmýšlet. A ano, bylo to moc fajn! 😊 Dokonce tu byla i free wifi, takže jsme zvládli i trošku pracovních restů z domova.

Dneska ráno jsem se dozvěděla, že díky Coronaviru už ČR stopla lety přes jižní Koreu, což je i náš případ. Tak třeba nás za dva měsíce nepustí zpět a zůstanem tu na dobro 😊

12. Huka falls, Craters of the Moon & jezero Taupo

Vodopády Huka byly top. Vidět a slyšet na vlastní oči tu masu vody, která se pod vámi doslova valí, bylo něco ohromného.

Korytem údajně prosviští 200 000 litrů vody za sekundu. Prostě wow!

Voda navíc byla úžasně čistá, blankytně modrá a prostě nádherná, stejně tak jako celá Waikato river. Výjimečně jsme se shodli i s klukama, že to byla nejnádhernější řeka, kterou jsme prozatím kde na světě viděli.

Nedaleké Craters of the Moon jsme si představovali jako měsíční, sopečnou krajinu, kterou známe třeba z Kanárů.

Uvítal nás ale obrovský kráter, skrze který vedly dřevěné cestičky a všude kolem to opět syčelo a čoudilo.

Na jednu stranu další wow a pro nás, co jsme ještě nebyli na Islandu něco nevídaného. Na stranu druhou jsme si ale připadali opět jako doma, okolní nízké keříky připomínaly borůvčí (až na ten kouřový opar) a okolní smrkové lesy naše Jeseníky před kůrovcovou kalamitou. Hravě jsme zde strávili skoro 2 hodiny.

Poslední dnešní zastávka bylo největší NZ jezero, Taupo. Krásně čistá, teplá voda, racci, spousta turistických obchodů, hezkých apartmánů a parádní klid.

Kluci neodolali a naskákali do vody a užili si svá surfovací prkna, která nám zabírají pořádné místo v už tak narvaném autě 😊

A odtamtud jsme se navečer vypravili na východ ostrova, směr Napier.

Tehdy jsme ještě vůbec netušili, že k jezeru Taupo se za pár týdnů ještě vrátíme, a v krásné chatě, půjčené skrze naše FB kamarády od milých Novozélanďanů Lindsey a Marka, budeme trávit Corona karanténu, která nás tu takřka ze dne na den překvapí a zaviní nejednu bezesnou a stresující noc....

KDE SE UBYTOVAT?

Free DOC camp Glenfalls

Super, rozlehlé místo přímo u vody, s kadibudkou na každé straně louky. Bohužel bez pitné vody, ale na vaření a kafe jsme si vystačili s převařenou vodou z řeky.

13. + 14.

Připadám si jako polárník.

Po ránu se budíme do 10 stupňů, stan je promočený z nočního deště a jediné štěstí je, že aspoň teď po ránu nefouká.

V Glenfalls jsme strávili 2 noci. Plánovali jsme si, že se budeme koupat, válet se na písčité pláži, číst si knížku a vypereme prádlo.

První večer a nadcházející ráno bylo úžasné, i to koupání si kluci užili. Ale před polednem se zatáhlo, začalo pršet a přestalo až na druhý den ráno (k našemu štěstí, abychom se mohli jakžtakž v suchu pobalit a zvednout kotvy).

Člověk by nevěřil, že může celý den strávit v 5 lidech v malém autě 😊

Na matračce položené na sklopených zadních sedačkách jsme hráli žolíka a lodě, zvládli i nějakou tu matematiku a češtinu a podívali se na několik dílů seriálu Vyprávěj.

Jen na tu knížku a chvilku klidu už to nebylo 😊

Ondrášek si ale očividně odpočinul natolik, že když jsme pak ráno pobalení odjížděli směr Napier, zapomněl v kempu berle. To, že je nemá, zjistil až po ujetých 30 km! No, vrátili jsme se pro ně, samozřejmě, i když chvilku jsem po pravdě uvažovala, že už to zvládne i s ortézou a prdíme to.

V Napieru jsme akorát dokoupili jídlo, projeli se po slavné přímořské ulici Marine parade, jejíž domy jako jediné přežily ničivé zemětřesení v 30. létech 20. století, kdy zbytek města skončil v troskách a frčeli jsme dál.

Cestou jsem vygooglila další z free campů, přímo u moře a neváhali jsme. Ale ta zimáááá, a fičáák, co byl večer......

Vůbec jsem nemohla usnout, vlny hřměly jako by byly pár metrů za stanem, do toho fičelo a já si pořád říkala, kde budu ráno sbírat trenýrky a gaťky, které přeprané visely na šňůře mezi dvěmi borovicemi. Do toho nějaký vyřvávající, ožralý chlap někde v dálce....

A ráno vás vzbudí líbezné skřehotání nějakých neidentifikovatelných skoro strak, super rychle si vyhrabete ponožky a mikinu, na plynovém vařiči uvaříte kafe a čaj a s kapucí na hlavě se tulíte k teplému hrnku a říkáte si, kde je to krásné léto z předevčerejška?! 😊

Ale moře je tu nádherné. Rozlehlé, divoké, hlasité a voní svobodou, stejně jako to, na skotských ostrovech, před lety.

Potkali jsme tu dokonce českou rodinu s karavanem! Dnes už teda v Německu žijící, doktory Pavlu a Vojtu s dvěma malými holčičkami, kteří si vzali 4 měsíce volna a mimo Zélandu mají namířeno ještě na nedaleký ostrov Samoa.

Fajn jsme pokecali a Martínek byl rád za malé kamarádky.

S Pavlou jsme stále v kontaktu. Na Samoi nakonec díky Corona uvízli a zatím řeší, co dál. Letadla odtamtud prozatím stejně žádná nelétají.

KDE SE UBYTOVAT?

Te Paerahi Beach - skvělý free camp, kousek od pláže, s dostatkem čistých záchodů i pitnou vodou. Ideální základna, pokud stejně jako my sjíždíte k Wellingtonu po východním pobřeží.

15. Wellington - Upper Hutt

Čeká nás další ranní balení, poslední procházka po nádherné pláži, loučení s česko/německými sousedy a dlouhá cesta na jih do Wellingtonu. Po prvních 40 km scénickou, zatáčkovou vnitrozemní cestou se rozhodujeme to krosnout jinudy, najet si raději dalších 20 km navíc, ale dostat se co nejdřív na hlavní tah. Takto bychom do hlavního města nedojeli ani zítra.

Dojíždíme do Dannevirke, prvního většího města a děláme si a hlavně dětem radost obědem v Mekáči.

Když už to je junk, nabíjíme si u stolu aspoň pc a kluci se prolezou v herně😊

Až docela navečer dojíždíme do Upper Hut nad Wellintonem, kde jsme si vyhlídli místní Harcourt park a jeho Discgolfové hřiště 😊

KDE SE UBYTOVAT?

Wellington´s Kiwi Holiday park - trošku dražší varianta (kousek dál na mapě byl jednoduchý kemp za pár dolarů), ale potřebovali jsme vyprat prádlo 😊 a navíc tu hned za branou mají hřiště na náš oblíbený Discgolf, mega dětské hřiště a letní brouzdaliště pro prťata, takže jsme si to tu všichni užili.

Až zas na všudepřítomné slepice, husy, kozy a dokonce i poníky .... no a jejich bobky ....

O zítřejší zábavu máme postaráno! A pak už vyrážíme na jižní ostrov!