Tenerife 2017

Naše druhá návštěva tohoto úžasného ostrova. Taktéž na měsíc.

Letenky - se společností Wizzair Katowice - Tenerife south a zpět 2.200,-/osobu

Parkování - v Katowicích na parkovišti P2 u letiště za cenu 16 zlotých na 28 dní (platí zde 90% sleva pro auta s českou či slovenskou spzkou)

Ubytování - zamluveno předem přes stránky www.airbnb.cz ,bydlet budeme na třech různých místech

Půjčení auta - autopůjčovna Autoreisen www.autoreisen.es cena za 28 dní půjčení 336 EUR (cca 8.500,- Kč), dětské sedačky půjčují zdarma! Využíváme ji již potřetí a vždy naprostá spokojenost!

PROČ zrovna TENERIFE?

Protože všeobecně Kanárské ostrovy jsou skvělou destinací, kam se za dostupný peníz i od podzimu do jara můžeme vydat za teplem, sluníčkem a koupáním.

Teploty vzduchu i moře jsou zde velmi příznivé po celý rok!

Letošní babí léto se v Jeseníkách krásně vydařilo. Stihli jsme v poklidu zazimovat obě chaloupky, domluvit hlídání pro morče Drátěnku i kočku Lízinku, přečíst spoustu zajímavých knížek, v rámci domácího učení probrat s klukama látku na několik měsíců dopředu, takže podle osnov máme splněno až do konce února :) a když v sobotu za okny chumelilo ty obrovské naducané vločky, my balili do kufrů tílka, plavky a šnorchly a těšili se na zítra.

Neděle 12.11.2017 - DEN PRVNÍ - Odlet

Letíme z polských Katowic a cesta probíhá na jedničku s hvězdičkou. Po několika opravdu stresujících blouděních a nestíhačkách, které jsme si při různých odletech v minulosti prožili, si dáváme pro jistotu 2 hodinovou rezervu a na letiště dorážíme se 4 hodinovým předstihem :) Uklidňuji se tím, že raději takto, než letadlo zmeškat a díky nervování ztratit pár let života. Víme, že musíme zaparkovat na parkovišti P2, kde díky už několik let trvající promoakci mají vozidla s českou a slovenskou SPZ 90% slevu na parkování. Ukolébáni spoustou času nenápadnou odbočku mineme a zajedeme na P1 před terminál (kdejaký městský řidič by to před závorou určitě ještě otočil, ale Honzík je neoblomný a pravidla silničního provozu jsou pro něj posvátná :). Projedeme kolem terminálu a hledáme výjezd. Ten najdeme v pohodě, ale jsme trošku nepříjemně překvapeni, že po nás chtějí 5 zlotých. (Byla jsem si jista, že pokud na letiště vjedete třeba někoho jen vysadit a bránou projedete do 15 min., je to zdarma. No tak tady tedy ne.) Nevadí, projedeme, zaparkujeme na přecpaném parkovišti P2 (akce se už asi docela proflákla a při cenách zpátečních letenek kolem 2.500,- třeba na Kanárské ostrovy asi není divu) a jdeme si dát kafe a chleba s řízkem.

Na Tenerife přiletíme lehce před šestou večerní. Před setměním stihneme ještě půjčit auto u naší ozkoušené agentury AUTOREISEN, která nás těší nejen příjemnými cenami, ale i možností zapůjčit dětské autosedačky zcela zdarma. U vyzvedávání auta nás čeká milé překvapení v podobě Citroenu C4 (booknutý jsme měli C3), radujeme se z prostoru a Honzík se v šeru snaží nafotit škrábance a chybějící součásti auta. Když už je jich přespříliž, vydává se do budky pořešit to s někým ze zaměstnanců. Vrací se po chvilce ubezpečen, že aut má společnost tolik, že takové maličkosti opravdu neřeší... No oproti naší jarní zkušenosti ze Sicílie, kdy nám za několika málo centimetrový škrábanec (který jsme si jisti, že jsme ani neudělali) naúčtovali několik tisíc korun, je tento přístup jak z jiného světa. Nicméně, do budky jde Honzík ještě jednou, poté co zjistíme, že v nádrži máme jen půlku benzínu (ve smlouvě jsme podepisovali převzetí nádrže plné). Vyřešeno opět s úsměvem, že si to poznačí, že se jim to stává celkem často. Haluz přístup.

Kolem sedmé konečně vyrážíme směr náš apartmánek v La Caleta de Interián na severu ostrova. Už je pořádná tma, na kruháči u letiště odbočíme špatně a jedeme opačným směrem. Když hledáme, kde se otočit, zjišťujeme, že naše navigace určitě nemá aktuální mapy a dálnici a odbočky z ní nezná. To bude ještě asi veselo :-) Nicméně, Honzík je moc šikovný a i když v Katowicích v našem autě zapomněl brýle a jede tím pádem vlastně po slepu (aspoň podle jeho slov), zvládne cestu na jedničku. A to opravdu třeba úsek mezi El Tanque a hlavní cestou vedoucí severem bych nechtěla absolvovat podruhé ani ve dne. Právě toto jsou chvíle, kdy raději obětujete úchvatné výhledy a modlíte se, ať proti vám nic nevyjede a už jste dole. Jeli jsme naštěstí z kopce (opačně těch pár kilometrů musí sežrat dobrou půlku nádrže, takový se to strk), cesta ale byla uzoučká, plná prudkých zatáček a navzdory tmě tmoucí kolem pár mihotajících se světýlek v dálce pod náma dávalo tušit, jaká hloubka je jen pár centimetrů od patníku. A Martínek řval a řval :-) Ale dorazili jsme ok.

Přivítala nás usměvavá španělka. Naší lámanou, téměř žádnou španělštinou jsme se domluvili co a jak (a opět si dali závazek, že budeme trénovat, ať si můžem příště pokecat). Na uvítanou nás kromě velké vody čekalo v lednici i jedno malé pivo. S chutí jsme si ho vypili, rozestlali postele a padli jsme únavou. Zítra si to tu pořádně prohlídneme.

Pondělí 13.11.2017 - DEN DRUHÝ - La Caleta de Interián, Garachico a Playa de San Marcos

Časový posun (o hodinu méně) se mile projevil tím, že jsme byli všichni vzhůru lehce po páté ráno :) Super, den bude aspoň o to delší! Jednu nevýhodu to ale mělo - místní supermercado otevírá až v 8:30, takže jsme prozatím alespoň dojedli zbytky rozdrolené bábovky z domu a z půli snězené rýžové krekry, co tu nejspíš nechali hosté před námi. Snídaně pro pětičlennou rodinu, jak dělaná :-) Vydali jsme se na průzkum našeho městečka La Caleta de Interián, minuli dělníky, co zrovna stavěli dřevěný chodník po pláži (a která tím pádem byla zavřená), našli bankomat na náměstí (přijeli jsme s 3 eury v peněžence) a svlažili nohy v chladivém Atlantiku. Kluci se marně rozhlíželi a hledali nějaké příhodné místo na otestování svých potápěčských brýlí a šnorchlů, do kterých se zamilovali při nedávné návštěvě Tatralandie. Jejich nadšení a krásným očím se fakt nedá odolat, takže rodinná rada rozhodla, že zajdeme nakoupit, nasvačíme se a vyrazíme do přírodních bazénků do Garachica.

Sluníčko už mezitím pořádně připalovalo a tak jsme vůbec nelitovali a už se všichni těšili, jak se hezky osvěžíme. Garachico bylo krásné. Prošli jsme se kolem pevnosti, prohlídli si městskou bránu, která byla původním a jediným vchodem do města předtím, než jej v roce 1706 zalila žhavá láva při sopečné erupci Montana Negra a představovali si, jaké to tu asi bylo za dob, kdy bylo město nejdůležitějším přístavem na Tenerife a kdy veškeré zboží a lidé proudili dovnitř i ven právě touto bránou. Jediným zklamáním byly zavřené koupací bazénky, které doslova lákaly k osvěžení. No nic, tak jedeme dál, zkusíme nějakou pláž :-)

Na mapě jsme si vyhlídli hned tu nejbližší, Playa de San Marcos. Vypadala, že je v zálivu, což slibovalo klidnější moře a teoreticky vhodné podmínky pro kluky a jejich šnorchly. Našim směrem jely docela davy, ale naštěstí se ukázalo, že všechna auta míří do nedalekého městečka Icod de los Vinos s tisíciletým dračincem a známým muzeem Guančů. My se rozhodli jej pro tentokrát vynechat, protože jsme měli příležitost si je prohlédnout při naší poslední návštěvě před dvěmi lety. Jinak ale určitě taktéž stojí za to, s krásnou, poklidnou atmosférou, úzkými uličkami a spoustou restaurací, kaváren a turistických obchůdků. Teď nám ale bylo jasné, že děti by už další romantickou procházku po rozpáleném náměstí nedaly a pláž tedy bude o hodně lepší volbou pro všechny.

A nezklamala. Krásně vyhřátý černý písek, tak akorát lidí a příjemná, osvěžující voda, omývající v malých vlnkách pozvolna se svažující břehy. A dokonce i WC a sprcha! Co víc si přát?

Naladili jsme se na dovolenkovou vlnu a cítili se skvěle :-)

Úterý 14.11.2017 - DEN TŘETÍ - Faro de Teno, Buenavista del Norte a Los Silos

Ráno jsme se dobře nasnídali a kromě půlhodinky matematiky s klukama stáhli i pár kešek na severozápadním cípu ostrova. Cestou nám ale došlo, že ani naše gpska nemá zřejmě nejaktuálnější mapy, a to, že šipka nás vede až moc do moře, je nějaké podezřelé. Bloudit na pas blink po ostrých lávových kamenech všude na pobřeží se nám opravdu nechtělo, tak jsme keškování pro dnešek vzdali. I tak jsme si ale celý den užili na maximum.

Faro de Teno

Když jsme se k majáku v rezervaci Teno chtěli vydat při naší minulé návštěvě Tenerife, byla cesta uzavřená. Doufali jsme, že tentokrát budeme mít štěstí větší. Ze začátku to však nevypadalo :-) Dorazili jsme k ceduli ve španělštině, na které jsme poznali jen obrázek značky zákazu vjezdu a vypadalo to, že je tam napsáno něco o tom, že vjezd je povolen pouze autobusům a taxíkům, a to ještě jen v některých dnech v týdnu (a nebo je v těch dnech zakázán, to jsme netušili, stejně tak, jako jsme netušili, které dny mají na mysli :-). Ach ta španělština! Šli jsme se zeptat postarších trekařů, které sem přivezl taxík a kteří se zrovna vypravovali na výšlap směr Masca. Ti nás ubezpečili, že pokud je závora otevřená, což byla, mělo by to být ok, tak jsme sedli do auta a vyjeli, než si to někdo rozmyslí a zavře nám ji před nosem. Cesta byla úchvatná. Strmé skalní stěny s vyschlými vodopády, nádherné výhledy na banánové plantáže a dechberoucí hloubka pod námi. V jednom z tunelů (které byly mimochodem pouze vytesané do skály a nijak jinak nezpevněné!) jsme potkali kamion. Nechápu, co tady v těch končinách dělal, ani jak se do toho tunelu vešel, ale kousek jsme mu couvli a bylo to. Na některých úsecích jinak bezchybné cesty byly spousty menších kamínků a my děkovali Bohu, že jsou nad námi ve skalách upevněné zabezpečovací sítě, které zachycují ty větší. I tak ale adrenalinu až až. Dojeli jsme až na samý cíp ostrova, cesta skončila a my nevěřícně hleděli na drsný příjezd k oběma nezpevněným parkovištím. Bylo tu tedy i pár VIP parkovacích míst na vyasfaltované ploše, ty ale byly samozřejmě už zabrané (a to bylo před desátou). Vybrali jsme to s menšíma dírama v zemi a modlili se, ať neurveme spodek auta, ani nepíchneme kolo o ostré kameny. Honzík opět projevil své úžasné řidičské schopnosti a zvládl zajet a později i vyjet bez újmy. Občas si říkám, že je kouzelník. Prošli jsme se k majáku, obdivovali nádherné výhledy na širé moře, nedalekou La Gomeru i do výšky se pnoucí útesy Los Gigantes. Pod parkovištěm jsme objevili malou oblázkovou pláž v uměle vytvořené zátoce, neodolali jsme a běželi do auta pro plavky. Voda byla průzračná a nádherně osvěžující, kamenitá pláž zvolna přecházela v písčité dno, které bylo namixované ze sopečného černého i žlutého písku a házelo zlaté odlesky. Stačilo se vzdálit pár metrů od břehu a plavali jsme rázem nad hejny různobarevných ryb. Když jsme občas zvedli hlavy vzhůru směrem k parkovišti (které ač opravdu stavěné ideálně pro jeepy s vysokým podvozkem a náhonem 4x4 už bylo nacvakané k prasknutí nablýskanými auty z půjčoven s podvozky kolikrát ještě níž, než naše Picasso - nechápu, jak sem najeli, ani jak vyjedou), bylo nám jasné, že se blíží poledne (to se totiž většina turistů vypravuje na výlet, na rozdíl od nás, ranních ptáčat :-) a že je čas zvednout kotvy a poohlídnout se po nějakém obědu.

Naposledy jsme skočili do vody, natáhli kraťasy a triko a vyrazili nazpátek.

V nedaleké Buenavista del Norte jsme si podle offline mapy.cz v mobilu našli supermercado, koupili bagety, čerstvě krájený salám, sýr a pár místních rajčat a v příjemném parčíku s dětským hřištěm jsme se nadlábli. Sluníčko pěkně připékalo, takže jsme zavrhli procházku městem spojenou s odlovem další kešky a vydali se raději ještě kousek autem do Los Silos k přírodním koupacím bazénkům a kostře velryby.

V restauraci u moře jsme si dali capucino a zmrzku a posilněni šli prozkoumat okolí. Mezitím se ale zvedl pořádný vítr, takže nejen, že nedošlo na plavky, ale došlo naopak i na mikiny :-) Vadilo nám to ale pramálo. Běhali jsme po pláži a soutěžili, kdo najde nejvíce různobarevných oblázků, protáhli jsme se na posilovacích strojích na promenádě, pochutnávali jsme si na divoce rostoucích opunciích a nemohli se vynadívat na úžasný oceán, který byl v těchto místech tak divoký a nespoutaný, že nás naprosto očaroval. Podél pobřeží, na útesech se klikatila do dáli nezpevněná cesta, která přímo lákala k prozkoumání. Neměli jsme s sebou ale žádnou vodu a navíc Martínek zrovna usnul Honzíkovi na rameni, takže jsme se rozhodli, že se sem vrátíme zítra. Odpočatí a se svačinkou v batohu :-)

Středa 15.11.2017 - DEN ČTVRTÝ - Los Silos a repete Playa de San Marcos

S nabalenými sendviči, hruškami, trsem banánů, oplatkami, balíčkem chipsů Pringles a velkou vodou se vracíme na naše oblíbené pobřeží Los Silos. Po ránu je obloha šedivá, fouká a vlny jsou ještě vyšší, než včera. Obouváme pevné boty, nasazujeme mikiny a vyrážíme po pobřeží směrem k majáku v Buenavista del Norte, který vypadá spíše jako rozhledna . Nejsme ještě ani v polovině cesty a vylézá sluníčko a paří okamžitě s takovou silou, že se svlékáme a rozhlížíme se, kde skočíme do vody.

Severní pobřeží je úchvatné, ale na koupání opravdu bohužel nic moc. Vlny naráží mohutně na skalnaté břehy a pokud už někde na nějaký kousek pláže narazíme, je pokrytá půlmetrovými šutry na kterých se nedá ani sedět, natož tak si pohodlně lehnout. Na jedné takové si dáme alespoň svačinku a domluvíme se, že zkusíme ještě odlovit pár set metrů vzdálenou kešku (ne, ještě jsme to nevzdali :-) a pak zajedem na nějakou pláž poblíž. Podle našich nepostradatelných mapy.cz v mobilu to vypadá, že jich je několik hned vedle nás v Buenavista del Norte. Super.

Kešku jsme měli na dosah, ale do kráteru, na jehož dně byla ukrytá jsme se slézt neodvážili (terén byl opravdu sebevražedný). No a z pláží, co se na mapě tvářily naprosto ideálně (jedna byla dokonce u golfového hřiště, na tu jsme sázeli na tuty), jsme byli také spíše rozčarovaní. Ke koupání nebyla vhodná ani jedna, u Playa de las Arenas byla alespoň kolonáda, po které se dala udělat několika kilometrová procházka, ale my pro dnešek už svých pět kilometrů ve vedru nachodili, tak jsme se rozhodli udělat radost radši dětem a vyrazili na naši starou známou Playa de San Marcos.

Kluci byli nadšeni, na střídačku šnorchlovali a zahrabávali se do písku a my vytáhli poslední číslo časopisu Koktejl a snili, kam vyrazíme příště :-)

Čtvrtek 16.11.2017 - DEN PÁTÝ - Puerto de la Cruz, Playa Jardín

Na snídani jsme si včera u pultu v supermercadu koupili místní párky. Tedy, tvářily se jako párky, bylo to vlastně takové naplněné střívko, šňůrkou převázané na několikrát. Uvažovali jsme, jestli je uvařit po česku, nebo dát do trouby. Byly takové měkoučké, nějak se mi tedy ani jedna z možností nezdála :-) Strýček google nás nakonec zachránil a my zjistili, že se podávají tak, že je ze střívka vymáčknete na křupavý toast a dáte zapéct. Byla to opravdu mňamka a určitě stojí za to vyzkoušet, jmenují se chorizo sobrasada :-)

Dnes vyrážíme trošku dál po severním pobřeží, kde v zeleném údolí Orotava leží město Puerto de la Cruz, které je známé především díky Loro Parque - jedné z největších zoologicko-botanických zahrad v Evropě. Tam my dnes sice míříme taky, ale ne proto, abychom ji navštívili, ale abychom vyměnili na pokladně špatně koupené vstupenky (stačí jeden unáhlený klik na internetu a místo dětských koupíte ty, co jsou určené pro dospěláky španěly a ani nevíte, jak :-) Po troše bloudění, odmítání zaparkovat na nějakém rádoby parkovišti k Loro Parque, kde po nás chtějí zaplatit (a přitom se tváří naprosto neplaceně) a následnému proplétání se bludištěm jednosměrek nacházíme celkem blízko fajn místečko a máme ze sebe radost, že se už tak lehce obrat nenecháme. Vstupenky jsou pořešeny během pár minut, proplétáme se davy ven (je kolem jedenácté a zde je očividně špička) a ujišťujeme se, že až sem za pár týdnů vyrazíme my (koncem listopadu přiletí za námi Laďa s rodinkou, tak půjdeme společně), dáme si záležet, ať jsme tu dřív.

Vracíme se do auta pro věci na pláž a vydáváme se ji hledat. První pohled dolů z kolonády odhaluje pouze mega útesy, tak jsme trošku na pochybách, ale nevzdáváme to a jdeme ještě pár set metrů dál. Odměnou je nám krásná, dlouhá Playa Jardín, na můj vkus docela přeplněná (ale s těmi, co jsme kdysi v létě viděli v Černé Hoře se to srovnat nedá, to zas ne), ale dostatečně široká, na jedničku uklizená, se sprchami a záchody. Zaujímáme místa "v prvních řadách" a kocháme se rozbouřeným oceánem a surfaři. Sluníčko dnes peče snad nejsilněji za posledních pár dnů a my nakonec, vlny nevlny, skáčeme do vody. Kluci jsou mega šťastní, Martínek výská nadšením a my s Honzíkem si říkáme, jaké máme štěstí, že tu můžeme být!

PS: A pokud chcete vidět mega sbírku kamínkových mohyl, projděte se ještě kousek za pevnůstku Castillo San Felipe

Pátek 17.11.2017 - DEN ŠESTÝ - Pěší výlet Aguamansa

Dneska konečně došlo i na protažení v horách. Dali jsme ještě jednu šanci našemu oblíbenému geocachingu a vybrali 16 keškový, 12 kilometrový trek poblíž městečka Aguamansa. Předchozí logy slibovaly krásné výhledy a pohodovou procházku (o žádných propastech a podobně tam řeč nebyla, tak jsme doufali, že prolomíme naši keškařskou smůlu, co nás tu prozatím provází a aspoň pár krabiček najdeme).

A bylo to super. První část procházky byla sjízdná i pro kočárky, cesta krásně upravená, uklizený les všude kolem, výborné značení odboček. Pak už to bylo trošku dobrodružnější, občas nějaký kopeček, kamenné schody, koleje do nikam a spousty pichlavých ostružinových šlahounů, ale lidí sotva, co by člověk na prstech obou rukou napočítal a k tomu božské ticho a čisťoučký vzduch jako bonus. Většinu cesty jsme šli v mracích (občas i nad nimi) a když jsme se v mlžném oparu prodírali hustým lesem, připadali jsme si jako v tajemném pralese. Chvilku svítilo sluníčko, pak se zase zatáhlo a padly na nás mraky, v jednom úseku dokonce hřmělo a i pár dešťových kapek jsme schytali, ale výlet to byl moc fajn. Kešky jsme našli až na jednu všechny, kilometrů to nakonec bylo jen asi devět a batoh máme nacpaný obrovskými borovicovými šiškami, které si prý bereme s sebou domů do Čech na památku (to jsem zvědavá, kam je dáme, když máme jen příruční zavazadla :-) Původně jsme mysleli, že objedeme autem ještě Pico del Teide, ale necháme to na jindy. Doma nás ještě totiž čeká kafíčko se zmrzlinkou :-)

Sobota 18.11.2017 - DEN SEDMÝ - Caleta de Interián a Buenavista golfového hřiště

Pobyt v severní části ostrova se nám pomalu ale jistě chýlí ke konci, takže jsme se rozhodli prozkoumat ještě naše městečko Caleta de Interián, kde prozatím známe důvěrně jen kolonádu kolem pobřeží po setmění a uličky v supermarketu.

Může se pyšnit hezkým náměstím a barevnými domky, stejnými jako v oblíbeném anglickém seriálu pro děti Balamory, který jsem vídala před x lety jako aupair. Kolem moře se vine už zmiňovaná kolonáda s krásně upravenými záhony, spoustou keřů a kaktusů. Jediná vada na kráse je chybějící písečná pláž. Za jednou z opuštěných výloh jsme zahlédli maketu, jak by městečko mělo vypadat a očividně v plánu je, i s lehátky a slunečníky. Zatím je ale pobřeží plné jen hromad velkých kamenů, které nijak pohodlné nejsou. Ale zrovna staví skrze ty šutry dřevěný chodník, takže třeba bude napřesrok i ten písek :-)

Lehce po poledni jsme se vrátili do našeho apartmánku, zadělala jsem těsto na pizzu, naobědvali jsme se, udělali trošku matematiky a vydali se znovu ven. Autem jsme přejeli ke golfovému hřišti v nedaleké Buenavista del Norte a pak hezkou, asi 4km procházkou po pobřeží obkroužili nádherně upravené greeny a banánové plantáže. Jaká škoda, že jsme nenarazili ani na jeden aspoň trošku zralý trs, i pomeranče ještě byly zelené, hold asi špatný timing :-)

Zítra vyrážíme zase do hor!

Neděle 19.11.2017 - DEN OSMÝ - San José de Los Llanos, El Tanque a naposledy Playa de San Marcos

Malý geocachingový trip nás zavedl dnes vnitrozemí, do podhorského městečka San José de Los Llanos, kam jsme se museli vyškrábat naším citroenkem do pořádného kopce. Procházka krásným borovicovým lesem ale stála za to. Potkali jsme spoustu usměvavých lidí (je znát, že je neděle - Španělé vyrazili na výlety a barbeque picknicky, ke kterým je to tu na každém kroku uzpůsobeno, jsou tu místa na grilování, stoly s lavicemi, kohoutky s vodou, čisté záchody i obchůdek/restaurace, kde si vše potřebné můžete i nakoupit), s belgickými důchodci si popovídali o pravých pralinkách z Brugge a našli tolik obrovských, nádherných šišek, že jsme chvilku byli na vážkách, zda nepřikoupit kufr a neposbírat jich alespoň 100 :-)

Na oběd jsme si chtěli dát konečně nějaké čerstvé, křupavé sardinky, ale v El Tanque, kam jsme cestou na pláž sjeli, jsme narazili jen na pizzerii a jinam se nám už popojíždět nechtělo, tak jsme zůstali. A nakonec ani nelitovali. Moje pizza je moc dobrá, ale tahle byla úžasná!

Pomyslnou tečku za první třetinou naší dovolené jsme udělali na pláži San Marcos (trošku zmrzlou, jak podotkl Honzík), sluníčko bylo schované vysoko nad mraky a mně bylo místy chladno i v elasťákách a tričku. Ale kluci do moře naskákali zima nezima, potápěli se, pozorovali nadšeně rybky a byli by tam bývali doteď, kdybychom je třesoucí a s fialovými pusami neodtáhli do auta :-)

Dnes nás ještě čeká balení a zítra stěhování do Playa de la Arena, kde nás čeká další apartmánek, kde strávíme příštích 9 dní.

20.11.2017 - 29.11.2017 - Playa de la Arena, Puerto Santiago, Los Gigantes, Los Cristianos, Playa de San Juan a Alcalá

Devět odpočinkových, slunících a koupacích dní naší dovolené.

Kluci, jakožto vášniví milovníci lodí, nás protahují všemi přístavy, na které podél pobřeží narazíme. Nahříváme se v černém písku, skáčeme do vln, stavíme hrady a jezírka a po večerech hrajeme žolíky a autobus.

Připadám si jako na dovolené. Já vím, já jsem na dovolené! :-)

Stejně nám to ale nedalo a odpočinkové dny jsme propletli i trochou dobrodružství, třeba

Pátek 24.11.2017 - projížďka na super rychlé lodi Gladiator U

Super zážitek pro 4/5 naší rodiny. Ta zbylá 1/5 je Martínek, který bude asi spíš opravdu fotbalista, než námořník a celou cestu prosil, ať už jedem zpátky, že se mu to houpání vůbec nelíbí a že je mokrý. Mokří jsme tedy byli všichni, co jsme na lodi byli - mimo kapitána a plavčíka, ti totiž věděli. Akorát, když nám říkali ze začátku, že jsou velké vlny a že nedoporučují sezení na přídi, tak jsme se na ně jen usmívali a zůstali tam sedět dál. Záhy jsme ale pochopili, že když říkají velké vlny, tak myslí velké vlny a stačilo pár minut a byla celá posádka lodi osprchovaná od hlavy až k patě. Naštěstí bylo teplo a bylo nám to celkem jedno, i důchodci se smáli a užívali si návrat do svých dětských let :-) U pláže Masca jsme na chvilku zastavili na koupání a zpět jsme letěli jako vítr. Hravě jsme předehnali mega narvanou pirátskou loď Flipper Uno a ze slibované 2 hodinové projížďky s podíváním se na delfíny a/nebo velryby byla nakonec jen hodinová mokrá superjízda s pivem, pepsinou a oříšky, které náš Ondrášek rozsypal po podlaze a zdárně tak nakrmil hejno racků, které s námi jako jediné zvládalo držet krok. Ale nikoho nenapadlo si stěžovat, za těch 15 EUR/dospělého a 7,5 EUR/dítě to rozhodně stálo, včetně jízdy autem zpět do apartmánu jen ve slipech, protože všechno ostatní se dalo ždímat :-)

Sobota 25.11.2017 - trek národní rezervací Chinyero (1551 m.n.m.)

Počasí dnes vypadalo spíš výletově, než ke koupání, takže jsme vyrazili na další z keškovacích výletů do hor.

Vybrali jsme oblast kolem sopky Chinyero, která byla dějištěm poslední erupce na ostrově v roce 1909. Kruhový, žlutě značený trail má necelých 6 km a je až neuvěřitelné, kolika různými typy krajiny vás provede. Od oblázkových ploch přes lávová pole, borové lesy až k načervenalé krajině jako z Marsu a to vše s úžasným pohledem na vulkanický kužel. Ač se považujeme za ostřílené horaly, podcenili jsme totálně počasí a oblečení a celkem jsme promrzli. Takže opravdu, i když je po ránu na jen pár kilometrů vzdáleném pobřeží 24 stupňů, v horách to může být naprosto jinak. Střídalo se malilinko sluníčka s trochou deště a hoooodně větrem. K tomu krásných 15 stupňů (real feel tak 9). Na kraťasy jako dělané :-)

Ale opět to stálo za to. To, že jsme nezmrzli jsme pak oslavili v pizzerce v nedalekém Chiu. Pizza, 2 mega domácí hamburgry a zapečné hranolky se šunkou a sýrem za necelých 15 EUR. Byli jsme nacpaní až k prasknutí a chápali, proč je tak oblíbená u místních. Nic jiného, než španělštinu tu nezaslechnete. Konečně aspoň možnost potrénovat! :-)

Pondělí 27.11.2017 - trek k pramenům, aneb vyschlými kaňony kolem městečka Tijoco Alto

Někdy si říkám, že bych se ráda podívala do budoucnosti, jací budou naši kluci, až vyrostou. Budou chodit do přírody a na treky, nebo naopak vůbec ne, protože jsme jim to těmi náročnými znechutili v dětství? :-)

Jeden z těch těžších, ale o to krásnějších byl i ten dnešní, kolem městečka Tijoco Alto. Výhledy byly úžasné, na strmých stěnách kaňonu se nám chvílemi až tajil dech a příroda kolem byla tak syrově okouzlující, že se to nedá popsat. Když k tomu přidáte ještě spleť různých cestiček, s neexistujícím značením, kdy máte v ruce gpsku, k tomu mapu v mobilu a stejně nevíte, kde jste, protože ani jedno ze zařízení a cesty v něm uvedené, nesouhlasí s realitou, tak si uvědomíte, že asi opravdu nezbyde, než oprášit vnitřní instinkt a jít za nosem.

Z původně asi 6km keškovacího okružního treku nebylo nic, protože owner byl asi vtipálek, nebo měl ve své gpsce zase nějaké jiné cesty a my, když jsme se ke kterékoliv z 5ti plánovaných krabiček přiblížili "na dohled", tak jsme zjistili, že to máme sice jen 100m, ale přes šílenou propast, kterou bysme museli buď hoooodně velkou oklikou obejít, nebo přeletět na paragleidu :-)

Okruh jsme zvládli nakonec i na vlastní pěst. Díky většímu rozhlížení se kolem sebe jsme objevili místní "značení" pomocí kamenných mohyl, takže druhou půlku cesty jsme poskakovali po sotva znatelné pěšince v šutrovém poli od jedné mohylky k druhé.

Se skoro prodřenými podrážkami z několika km klesání drsným terénem, jsme dorazili po vysilujících 4 hodinách v ohromném vedru k našemu výchozímu bodu. Ne, dnes opravdu neplatí, že do hor se máte obléknout! My, poučeni z minulého treku, taháme v batohu mikiny i dlouhé kalhoty a ono je min. 25 stupňů ve stínu! Celkem náhodou nacházíme keš č. 1 a vůbec se nedivíme, že jsme ji nenašli předtím - cesta k ní prostě neexistuje. Jupíííí, tak aspoň něco. Naskáčeme do rozpáleného auta a vyrážíme k moři.

30.11.2017 - 10.12.2017 - Radazul

V poslední třetině naší dovolené se k nám přidávají naši kamarádi Láďa a Janča s dětmi (3 letou Natálkou a 8mi měsíčním Filípkem), kteří za námi doletí ze zasněžené Kroměříže. Přesunuli jsme se tedy do většího apartmánku v Radazul a jsme naprosto nadšeni.

Za prvé tedy kluci, protože luxusní přístav mají doslova pod okny, za druhé my, protože snídaně a večeře na terase s výhledem na moře prostě nejde nemilovat a prostě proto, že to tu je úplně úžasné. Pláže máme pár metrů od apartmánu (přesněji řečeno několik pláží), krásnou přímořskou promenádu jakbysmet a obrovské dětské hřiště s průlezkami od 1-99 let hned za rohem. Co víc si přát. Už si zase připadám jako na dovolené :-) Radazul jako takové je evidentně turisticky neobjeveno, apartmánové domy tu očividně vyrostly teprve před pár lety a využívány jsou povětšinou jako víkendové a prázdninové byty těch bohatších. Dozvídáme se, že je to vyhledávaná potápěčská lokalita a žasneme nad množstvím různobarevných malých i větších rybek, hvězdic a ježků, které jsme pár metrů od břehu schopni vidět. Člověk si chvílemi myslí, že snad není ani na Kanárech, ale někde v Karibiku.

Jediné malé mínus je absolutně chabě vybavená kuchyně v našem apartmánu. Ale otvírák na víno si zvládneme vyptat rukama nohama hned první večer od sousedů a bez vařečky, hrnků a s dvěma hrnci si nakonec taky jakž takž těch pár dní vystačíme, takže vlastně super :-)

San Andrés - Playa de Las Teresitas

Krásná, 1,6 km dlouhá a na Kanárské ostrovy netradičně zlatá pláž, která se hlavně o víkendech a svátcích těší velké oblibě obyvatel hlavního města - Santa Cruz de Tenerife, od kterého je vzdálena pouhých 7 km.

My jsme se drželi pravidla vyhýbat se víkendům a pokaždé jsme ji měli takřka jen pro sebe. Od širého moře ji dělí uměle vytvořený útes, díky němuž byly vlny jen minimální a naši prcci mohli řádit o sto šest :-) A my rodičové jsme se vyhřívali na písku dovezeném ze Sahary, kochali se modrým nebem, které vykukovalo mezi palmami a kalkulovali, zda by byl realizovatelný podnikatelský záměr se sem přestěhovat a vyměnit naše krásné chaloupky v Jeseníkách za 3 apartmánky v San Andrés :-) Třeba jednou... Nebo taky ne. Nebo třeba někde úplně jinde, jak nás znám :-)