Úžasných 7 týdnů v ledovcovém údolí řeky Rhony. Autem, s dětmi a jako dobrovolníci .

Díky covid blázinci, neočkování se a neochotě platit za PCR testy letos nikam neletíme a vyrážíme namísto Asie do úchvatného Švýcarska.

Plán je jasný - potrénovat němčinu, zjistit, jak to bylo s těmi bernardýny, užít si hory a ověřit si, že to naše autíčko zvládne... Naloženo je až po střechu - kufr učení, kufr knížek, po bedýnce hrušek a jablek ze zahrádky (prý je tam draho, tak ať máme něco do začátku :-D), stany, spacáky - co kdyby náhodou.... a taky pracovní věci a gumáky..

Nejedeme totiž do žádného hotelu ani apartmánu, ale jako dobrovolníci k Heidi a její rodince.

Víno, levády, ledovce a nejkrásnější treky v Evropě

Vesnička Varen, kam máme namířeno, se nachází v srdci Walliských alp. Když pobyt domlouváme, ani netušíme, jak obrovské máme štěstí a kam to vlastně jedeme.

Region je naprosto úchvatný! Mohutné ledovce, vysoké štíty hor (více než 35 vrcholů má výšku nad 4000m a pohoří se tak zařazuje svou průměrnou výškou na první místo v Evropě!) a nádherná příroda, kdy na každém zdánlivě obyčejném výletě člověk prostě žasne a nemůže se nabažit... A k tomu dozrávající vinohrady s hrozny sladkými jak med, teploučko a sluníčko.... Nikdy bych nevěřila, že můžu září i říjen strávit v krátkém triku, s výhledem na Matterhorn! A užít si všechnu tu nádheru za zlomek běžné ceny!

Ať žije workaway!

Z+H+O+J+M Balášovi - práce všeho druhu ;-)

Ale i přes to všechno pracování a pomáhání nám zbyla ještě obrovská spooooousta času si nádherné Švýcarsko užít a prozkoumat na x úžasných výletech a trecích v okolí!

LETEM SVĚTEM NAŠIMI 7 TÝDNY V ÚCHVATNÉM ŠVÝCARSKU

Zermatt - Gornergrat 3094 m.n.m.

Jako správná ranní ptáčata jsme do vesnice Täsch, kde jsme nechávali auto, dorazili v krásných 8 ráno. V místním shopu jsme koupili 3 bochníky výborného, čerstvého chleba, 1/2 kg francouzského sýra, velké balení čokolád Toblerone a vydali se okouknout možnosti, kam vlastně vyrazíme.

Cena 4500,- Kč za jednosměrný lístek na zubačku na horu Gornergrat byla mazec (a to byli kluci za polovic a Marťas zadara), ale stálo to 100% za to a nelitovali jsme ani vteřinu.

Zatímco v údolí (ok, když říkám údolí, tak myslím 1500 m.n.m :-) byly i teď v září mrazivé 4 stupně, tak nahoře v těch víc jak 3km nás čekalo bezvětří, azuro a my se postupně vysvlékali do triček a i na koupačku noh v jezírku Grünsee došlo :-) Trochu haluz byla ta výška. Hlava nás bolela a i na dýchání to bylo opravdu znát... Ale ty výhledy..... áááááchhhhhh

Sněhem jsme se vydali zpět dolů do Zermattu, klouzali jsme po ledových plotnách, koulovali se a nemohli se nabažit toho, co vidíme okolo nás. A ty vůně... A ty všudepřítomné helikoptéry.... A ten kýčovitý pohled na Materhorn.....!

Během příštích 7 hodin jsme slezli 1500 výškových metrů, ochutnali tu nejúžasnější vodu z ledovcového potůčku a vyfotili asi milion fotek, protože ať člověk otočil hlavu kamkoliv, tak to bylo jedinečné....

Zermatt jako takový nás trochu zklamal, shora vypadal moc hezky, ale když člověk sešel dolů mezi x stovek sice krásných, ale neoriginálnch apartmánových domů, které se tvářily sice posh, ale postrádaly jakékoliv charisma, tak jsme si říkali, že úplně nechápeme, proč sem ti boháči jezdí a kupují byty, jako ten, co jsme třeba viděli v nabídce místní realitky - 150m2 v tuctovém apartmánovém domě za 74,5 milionu korun!

Bisse du Ro - poblíž Crans-Montana jako na Madeiře

Crans - Montana, dříve dvě malé horské vesničky, dnes luxusní lyžařské středisko pro bohatou smetánku. Úžasná okolní příroda je ale i nadalé naštěstí zdarma pro všechny, tak jsme s nadšením vyrazili na jednu z nejpopulárnějších zdejších levád (tras kolem zavlažovacích kanálů) - Bisse du Ro, která byla vystavěná v 15. století pro přivádění vody z hor dolů, lidem do vsí.

Nikde ani noha, nad vrcholky hor se vznáší kouřmo a i když cestou začne pršet a my vytahujeme pláštěnky, je tu úžasně!

Lázně Leukerbad

Podle některých nej wellness lázně švýcarských alp, což nemůžeme bohužel posoudit, protože díky covidu jsme se do bazénů nedostali :-( .... v každém případě ale další nádherné, malebné horské městečko, obestoupené 3tisícovými štíty hor.

To si tak vyšlápnete proti proudu řeky k jezeru Majingsee, pod sebou máte úchvatnou propast, do které voda padá a hučí tak hrozivě, že se člověk musí zastavit a žasnout..... a říkat si, jak mocná ta příroda je.... a ani vám nepřijde, že už zase zdoláváte převýšení 450m! :-) Moc se nám cestou líbil nápad s navijákem, na jehož konci byl kyblíček a kdo měl dostatek trpělivosti a svalů, mohl si hluboko pod sebou nabrat z horkého jezírka termální vodu a dopravit si ji až nahoru na cestičku a smočit si v ní prstíky :-) a nebo nožky v jedné z termálních "budek" cestou. Ale ta zelená, šťavnatá, rozkvetlá tráva na konci září, ta byla stejně nej! Zeptejte se našeho Ondráška, který by v ní nejraději ležel dodnes!

Vesnice Albinen

Heidi tuto vesničku, pár km od Varenu, doporučovala už na začátku a popisovala ji jako krásnou, stojící za návštěvu, s centrem v původní podobě... Ale to, co jsme viděli, předčilo naše očekávání! BYLA ÚCHVATNÁ!

Takový žijící skanzen s nádhernou atmosférou a dechberoucími výhledy. Místní naučná stezka nás nadchla všechny - vyzkoušeli jsme si cinkání různých zvířecích zvonků, Marťa postavil z velkých kamenů kus cesty tak, jak to dělali kdysi - zasazováním do písku ... a u povídání o tom, jak se ještě v nedávné minulosti místní lidé po strmých žebřících vydávali za obchodem i zábavou do nedalekého Leukerbadu se nám tajil dech. Je opravdu s podivem, že dosud došlo na této trase pouze ke 3 úmrtím!

A tolik květin všude!!! Áááách!

Horské středisko Saas - Fee, Victorinox a sviští stezka

Auto jsme nechali v Saas-Grund a po Kapellenweg (křížové cestě) jsme hodinku stoupali nahoru. Bylo 8:30 a kolem byla jinovatka a teploměr ukazoval 3 stupně! V místním Coopu jsme si koupili 2 bochníky teplého chleba a 600g nutelly a zadrobili půl auta :-) Bylo to ale táááák dobré!

Od auta jsme vyrazili v čelenkách, rukavicích, kapucích, prostě zmrzlí a zababušení, abychom to vše pak po prvním kilometru už sundávali a rvali zas do batohů... stačilo vylézt z údolí pár vrstevnic vzhůru a na slunku bylo rázem 20 stupňů! Blbci, tohle přece víme! Ale když ty 3 stupně dole byly tak mrazivé!

Saas-Fee bylo moc hezké, procházeli jsme jeho úzkými uličkami, za výlohami obdivovali desítky různých cheese-fondue makerů a snili, který si pořídíme domů.... Kuba narazil na obchod, který měl mimo jiné i slušnou nabídku Victorinox a my se do něj navečer vrátili a koupili si 6 steakových nožů do kuchyně a Kubíčkovi předčasný dárek k narozeninám - nůž Victorinox soldier´s knife s krásným, zeleným pouzdrem :-) Je easy, spokojit se jen s tím nejlepším!

Na své si přišel i Martínek. Lanovkou jsme vyjeli do stanice Spielboden a odtud se vydali sviští stezkou zpět do údolí. Bála jsem se, že ty 3km nám zaberou tak max. hodinku a bude to o ničem, ale opak byl pravdou.

Když teda pominu ty přežrané sviště, co krmit moc nešli a všude se válející mrkve, které jim beztak už lezly krkem... tak ten zbytek předčil naše očekávání. Ano, už zase :-)

Nádherné výhledy do údolí.... strmé stěny okolo.... hučící vodopády.... ledovce na dosah ruky... pařící slunce.... blyštící se různobarevné kameny.... a nikde ani noha, protože většina lidí opět vyjela jen nahoru lanovkou, prošla se mezi svišti a sjela zas kabinkou dolů....

Cestou zpět jsme ještě udělali dobrý skutek a svezli dolů z hor postarší stopařku, co byla na treku a nechtě zabloudila z cesty... Zkrátka další úžasný den!

Leváda Bisse de Tsittoret

Už v 8h ráno jsme zaparkovali i luxusních srubů Colombire. Byli jsme maximálně pyšní na naše autíčko, co nás vyvezlo až sem, do 1800 m.n.m. a ani nepíplo. A to doslova. Už pár dnů nesvítí ani oranžová kontrolka "engine fault, repair needed" :-)

Vyrazili jsme na další z místních levád - bisse, nahoru, skrz restauraci s příznačným názvem "Cave du Sex" a dál. Místy foukal pěkný severák, tak jsme po většinu trasy nesundali z hlav kapuce, ale ty výhledy!!! Ááááááách!

Přes La Tieché a 2 úžasné vodopády jsme vystoupali až do 2150 m.n.m a nemohli se té nádhery nabažit.... Prostě úžasné! Všechno!

Orli nad námi... vítr ve vlasech... oběd (sýry a sušené maso) s tím nej výhledem pod sluncem... horský vzduch... krajina kolem jak z Pána prstenů... kamenné pastevecké domečky... vysokánské hory v dáli se zasněženými vrcholky... kameny... hučivé vodopády a živá voda všude kolem nás... a oplatky s čokoládou u písmenka "A" :-)

Ondrášek zasněně přemítal o tom, jak by se po okolních kopcích proháněl s pejskem... a Kubíček si tiskl k pasu svůj nový nůž... a dokonce i Martínek se usmíval a ani si dnes nenabil koleno... A my s Honzíkem byli maximálně vděční, že tu můžeme spolu být!

Lötschental - Fafleralp

V bahně a za deště jsme vyjeli až do vesničky Blatten (1850 m.n.m.), zababušili jsme se do kapucí a pláštěnek a vyrazili na menší trek skrz Schwarzsee.  A přestože jsme venku byli jen asi 3 hodiny, promokli a promrzli jsme pořádně :-) , ale i tak to bylo super a adrenalinové! Hlavně kluzká cesta dolů pastvinou, plnou ovčích bobků :-) Ale borůvky a brusinky byly boží!!

Trient & Chalet du Col de Balme

Parádní trek z 1350 m.n.m. do 2250 m.n.m. až k francouzským hranicím...

Tady už to bylo i na čelenku a rukavice, opět nikde ani noha, úchvatné výhledy, v dáli Mont Blanc, modrá obloha a moře mraků pod námi... Dali jsme si pořádně do těla, ale stálo to za to! I ty zmrzlé borůvky a namrzlá, super kluzká šotolina cestou dolů :-)

Martigny - Chovná stanice, tréninkové centrum & muzeum bernardýnů - Barryland

Ondráškův dávný sen, který jsme si nemohli nechat ujít a riskli jsme díky němu i ne úplně košer covidové certifikáty. Naštěstí to prošlo a my si mohli vychutnat 3 patra expozice věnované všemu kolem chovu a historie bernardýnů.

Kluci si zvládli bernardýnka i pohladit a když jsem pak v herně narazila na soutěžní kvízy s otázkami k expozici (sice jen ve francouzštině a němčině, ale co už :-)) a společnými silami jsme je anglicky vyplnili, tak jsme u kasy dostali i hezké bernardýní dárečky :-)

Lac des Dix

Nejvýše položená, uměle vytvořená vodní nádrž na světě. Parkujeme ve 2150 m.n.m., autíčko sem tak tak dofunělo a v zatáčkách jsme řadili i jedničku ;-) Během dne pak po svých vyšplháme až do 2804 m.n.m. k útulně Col des Roux.

Marťa mrčí, že žádný další kopec nedá a já se držím seč to jde, ať mu jedna nepřistane.... ale jakmile jsme se vyškrábali nahoru k hladině a zjistili, že příštích pár km vede hrubě tesanými tunely, z nichž některé neměli uvnitř ani světlo, tak byl rázem nadšený a splín byl ten tam! Naštěstí!

Čekal nás cca 12km okruh přes La Barma - Cabane des Ecoulaies (2575m.n.m) - Col des Roux - Cabane des Prafleuri a poslední třetinu cesty jsme se rozhodli zdolat po červené značce. Mapy.cz slibovaly cestu kratší (což nakonec ani nebyla), ale o to "zábavnější" a s většími srázy a kluzkými, namrzlými kameny :-) Když jsme pak byli už za polovinou této super zkratky, tak jsme zjistili, že červená turistická značka to sice v minulosti byla, ale teď už je zakázaná a neschůdná.... no co už.... došli jsme to až do konce!

A dobře jsme udělali! Viděli jsme díky tomu spoustu nádherných, růžových, modrých a fialových křemenů.... výstavní rampouchy a ledopády.... kamzíky.... úchvatné výhledy, jako na Novém Zélandu.... pidi kytičky, co přežijí i v této výšce... Alpy v celé jejich kráse a bez lidí!

Kluci byli tak mrtví, že na cestě zpět v autě okamžitě usnuli a my s Honzíkem se shodli, že tento výlet řadíme definitivně mezi jeden z TOP ever!

Aletscher Gletcher - ledovec opravdu na dosah

Největší alpský ledovec a pro nás první, na který jsme si opravdu "sáhli".

Autem jsme dojeli do vesničky Betten (826m.n.m.) a odtud dvěma lanovkama vzhůru - do Bettmeralp (1950m.n.m.) a ještě výš do Bettmenhorn (2647m.n.m.). Nahoře nás překvapilo super interaktivní muzeum na téma Ledovce a dobývání Alp dříve a dnes. A dokonce zdarma! Nezdrželi jsme se ale bohužel dlouho, protože nás čekal celkem náročný trek a museli jsme navíc stihnout poslední lanovku dolů, která jela už v 16:30! Máknout jsme nakonec museli tak, že jsem skoro vypustila duši... to ale předbíhám :-)

Okolí bylo opět úchvatné. Na jednu stranu pořád stejné - hory, šotolina, kameny, sníh a led, ale na druhou prostě ohromné výhledy přes ledovec až k vrcholkům Bernských alp - na Eiger, Mönk a Jungfrau, kterých se nelze nabažit ...

Cestou k ledovci (místu, kde se k němu dá přímo slézt) to pořádně klouzalo, místy byla kosa na čelenku a rukavice a pak za rohem jsme se zas vyslíkali do triček a vyhrnovali kalhoty nad kolena...

Ledovec samotný za tu námahu ale 100% stál! Přesně, jak jsem kdysi četla na nějakém blogu... člověk si říká, jestli k němu má ten strk dolů vůbec scházet, klouže po zadku po mega šutrech, přeskakuje potoky a pak.... dostane se k němu a hledí na tu krásu a obrovitánskou horu ledu s otevřenou pusou!

To, co jsme shora viděli jako šedou šotolinu a mysleli si, že to jsou kameny, hory, prostě odtátý ledovec, tak on to furt ledovec byl, akorát pokrytý špínou. Ta masa ledu byla úžasná. Někteří lidé - v organizovaných skupinách - po něm i chodili, na to jsme si ale netroufli, když jsme viděli ty pukliny a prolákliny, co se každou chvíli můžou propadnout nebo se rozšklebit víc. V nejmocnějším místě má prý vrstva ledu úctyhodných 800m!

Nendaz

Lanovkou vzhůru do 2200m.n.m. a odtamtud po svých zpět dolů do údolí plného modřínových velikánů.

Nádherné, opravdu boží výhledy, sluníčko, Bisse du Saxon, oběd v trávě a luxusní dřevěné milionářské chatičky pro každodenní dávku inspirace :-)

Lac de Tseusier

Po měsíci návrat na Bisse du Ro, tentokrát bez deště, s nádherně podzimně zbarvenými stromy a s okruhem prodlouženým o výšlap k jezeru Tseusier.

Jedno už teď víme jistě. Ve Švýcarsku určitě nejsme naposled....