Norsko 2022

11.09.2022

Dávný sen našeho Ondráška a naše vůbec první EVER cesta na sever. Kdybychom tušili, jak nám Skandinávie učaruje, byli bychom vyrazili už dávno! A to nejen kvůli polární záři!

Jako už tradičně, skrz webovky  www.workaway.com si již doma vytipujeme několik super míst, které by stálo za to navštívit a pro začátek se rozhodujeme přijmout nabídku pomoci na naprosto nádherné Huso Lodge & Farm poblíž lyžařského střediska Hemsedal.

Za 25 hodin pomoci týdně máme možnost bydlet v útulném apartmánku s nádherným výhledem, jíst křupavou, čerstvou zeleninu přímo ze zahrádky a potkat se s naprosto úžasnými lidmi téměř z celého světa.

Majiteli resortu jsou Američanka a Nor, ale v práci se potkáváme také s milou Španělkou Ainarou, kutilem Mariuszem z Polska, norským dědou Ogem, šikovným francouzským fešákem Negim, pracovitou, usměvavou Slovenkou Simonou... a dalšími skvělými lidmi ze sousedství.

V mžiku se cítíme jako doma a užíváme si jak milé společnosti a saunování s výhledem na jezero, tak i nesčetných úžasných výletů do okolí.

Trek na Skogshorn

9,6 km krásnou přírodou & vystoupaných poctivých 833 metrů výškových

První z našich výletů dle brožurky TOP20. Rovnou přeskakujeme zelenou a modrou kategorii těch jednodušších a vybíráme tento "červený" :-)

Brožurka slibuje nejznámější a nejnavštěvovanější horu v širém okolí a krásné výhledy na blankytná jezera pod ní....

Je lehce po 8h ráno a na parkovišti v 903m.n.m. jsme první a jediné auto. Jak jinak :-D Všude kolem se rozprostírá mlha a je jen lehce nad nulou.... ideální den na pořádný norský trek :-D Během půl hodinky ale vylézá sluníčko a my se vysvlékáme do triček a vyhrnujeme kalhoty nad kolena. Osvěžíme se v průzračném potoce - Ohlson to vezme vážně a skončí tam až po břicho a pak už šplháme nahoru. Naštěstí sem před pár lety v rámci nějakého projektu pozvali sherpy z Nepálu, kteří zvládli v drsném terénu postavit kamenné schody a cestu tak o dost upgradovat. I tak ale byla opravdu náročná a mákli jsme si jaksepatří. Šotolina podkluzovala, slunce pálilo a kolena docela dostávala zabrat. Ale zvládli jsme to!

Na vrcholu jsme si dali zasloužený oběd - chleba se sýrem a tradiční losí klobáskou a kochali se dechberoucím výhledem, plnili plíce štiplavým horským vzduchem a pozorovali mraky, plující zběsile pod námi. K odchodu nás popohnala až ledová zima, vkrádající se i skrz znovu oblečené mikiny a bundy. Příroda je proste úžasná! A netrvalo ani 2 týdny a vrcholek hory pokryla čepice sněhu. Tu už obdivujeme ale jen z povzdálí, z tepla sauny u jezera :)

Vysoko nad vodopády Hydnefossen

v šíleném vichru kolem jezera Hodnetjedne a vrcholů Storehoden (1482m.n.m.) a Veslehodn (1300 m.n.m.)

Další červený "brožurkový" výlet, který by vypadal a dopadl asi úplně jinak, nebýt opravdu ohromného (jak komentovala kamarádka Ivanka, která má na tuto krásnou zemi své stále ještě velmi živé vzpomínky: "typicky norského") vichru.

Původně plánovaných 8,4 km jsme osekali na bídnou ani ne polovinu, kdy jsme i tak byli rádi, že jsme jezero obešli, aniž by nás do něj vítr z cesty sfouknul.

Hledání pěšinek bylo mimochodem dobrodružství samo o sobě, značení pokulhávalo a xkrát jsme přeskakovali rašelinové bažinky, když jsme sešli z cesty :-)

Surová, divoká příroda, začínající se barvit do podzimních barev, stála ale 100% za to!

Trolltunga & vodopád Voringsfossen

"Must see" pro každého návštěvníka Norska a 230 krásných, nezapomenutelných kilometrů i pro nás ...

Předpověď počasí slibuje na příštích pár dní sluníčko a krásných norských podzimních 12 stupňů, tak neváháme ani minutu, domlouváme si den volna navíc a vyrážíme přes nádhernou plošinu plnou jezer až do městečka Odda, kde jsme si přes booking zamluvili apartmán.

Cestou si připadáme jako v pohádce, nebo přinejmenším aspoň v Kanadě - obklopeni vodou, různobarevnými stromy, stovkami dřevěných chatiček - norských víkendových domečků, mnohdy bez elektřiny a tekoucí vody... a s výhledem na ledovec Hardangerjokulen ...

Malou vadu na kráse to ale přece jen má - klikatou silnici lemují mohutné sněhové tyče, teploměr v autě ukazuje mrazivé 3 stupně a my se začínáme strachovat, že jsme na zítřejší trek podcenili oblečení...

Naštěstí stačí sjet dolů z hory a u vyhlídky nad vodopádem Voringsfossen se svlékáme opět do triček. Tato nepatrná odbočka z cesty rozhodně stála za to! Vodopád je úchvatný, i když se svou výškou dosahuje jen na "potupné" 83. místo v norském žebříčku.

Druhý den, brzo ráno vyrážíme směr městečko Tyssedal (P1) a odtud strmou, úzkou a klikatou cestou vystoupáme až na parkoviště Skjeggedal (P2). Naštěstí ještě není ani 7 ráno a my potkáme jedno jediné auto do protisměru. I tak se celou cestu modlím... To je něco na mě! A to bych měla být z Madeiry, Kanárů i švýcarských horských přejezdů zvyklá...!

Autíčko to naštěstí dá, na P2 dorazíme v pořádku a já v automatu kupuji za 200 NOK mýtné za silnici vedoucí až nahoru, kam to nejvíc jde, na parkoviště Mågelitopp (P3). Poučeni z minulých zkušeností se rozhodujeme nešetřit na nesprávných místech a užít si výlet na pohodu.  A navíc po propočítání zbývajících možností zjišťujeme, že tato varianta je v 5 lidech nejen nejpohodlnější, ale dokonce i nejlevnější, byť nás parkovné přijde na 600 NOK/den (aktuálně přepočítáváme kurzem 1NOK=2,5 CZK)

Náš Citroenek se sice musí ještě kousnout a vyšplhat 17 drsných zatáček s převýšením 400m na 4km, ale příjemně nás překvapí a dá to se stejným přehledem jako Tesla jedoucí před námi (OK, místy sice na jedničku, ale přesto jsme na něj hrdí ;-)!

Koleje do nebe

Všímáme si dnes již chátrajících, vysokánských, strmých kolejí - pozůstatku po Mågelibanen, lanovce, která byla v letech 1911-1912 postavena pro přepravu dělníků a materiálu do hor a počátkem 21. století také hojně využívána turisty, mířícími na Trolí jazyk. Než ji v roce 2010 zavřeli nadobro... A uvědomujeme si, že to jsou přesně ty koleje, na které jsme před 15 lety narazili na netu při plánování našeho norského dobrodružství, které tehdy nakonec nedopadlo... a klepali jsme si na čelo při čtení cestopisů odvážlivců, kteří je tenkrát při výstupech na Trolltungu používali jako zkratku! Uf! Jsem ráda, že nám tu mezitím postavili už tu asfaltovou cestu! 

Mrazivé azuro jako z pohádky

Samotný trek nás příjemně překvapil. Ano, byl dlouhý, 22 km v kuse a terénem běžně nechodíme.... ale pohodovým tempem jsme jej zvádli za cca 7 hodin, včetně focení a půlhodinové svačiny v cíli :-).

Výhledy byly úchvatné. Na jezero Ringedalsvatnet, ve kterém se jako v zrcadle odrážely strmé stěny okolních hor... Na ledovec Folgefonna, který je třetím největším pevninským ledovcem v Norsku ... Na glampingové stany uchycené nad strmým srázem naproti nám ... A lidí cestou tak akorát, občas někoho potkáme, usmějeme se, prohodíme pár slov a zase máme tu nádheru jen pro sebe...

Ještě to odpoledne vyrážíme zpět "domů" do Huso Lodge, objíždíme úchvatný Hardangerfjord a žasneme, kolik ovoce se v jeho okolí pěstuje! Jablka, švestky, třešně... desítky sadů zasazených do okolních kopců a za každou druhou zatáčkou u cesty malá, samoobslužná budka ve stylu "vyber si a zaplať". Jsme nadšení a zároveň ve skrytu duše smutní, že to takto nemůže fungovat i u nás doma...