Madeira 2019

04.10.2019

Rozkvetlý a voňavý ostrov, perla severního Atlantiku - s dětmi po vlastní ose.

Na Madeiře trávíme krásné 2 týdny v první půlce října a totálně popíráme rčení, že na Madeiru se jezdí koukat, ne koupat, náš Martínek se zde dokonce naučil plavat! :-) Prostě počasí nám vyšlo na jedničku s hvězdičkou!

Letenky - jsme kupovali v akci v předstihem, se společností Lufthansa z Prahy s přestupem ve Frankfurtu za 2.800,-/dospělého a 2.771,-/dítě (samozřejmě zpáteční)

To jsme tehdy ještě netušili, že náš ranní let z Prahy do Frankfurtu nám pár hodin před odletem zruší.

Ač jsme ze začátku byli pěkně v koncích a z přebookovaného letu, který měl místo jednoho přestupu v Německu přestupy hned dva, a to ve Švýcarsku a v Lisabonu, jsme nadšeni nebyli ani trochu, dopadlo vše nakonec pohádkově.

ZRUŠENÝ LET přitom může být vlastně super věc. Více info ZDE.

Na únavnou cestu na Madeiru si teď už ani nevzpomeneme a od Lufthansy jsme dostali za zrušený let odškodné 400 EUR/osobu. Tomu říkám hezký bonus!

Ubytování - zamluveno předem přes stránky www.booking.com, bydlet budeme na čtyřech různých místech

Půjčení auta - vybrali jsme autopůjčovnu Centauro přes www.rentalcars.com. Cena za 14 dní půjčení cca 6.800,- Kč (včetně plného pojistného krytí).

Dětské sedačky půjčují za 7 EUR/ks/den, takže bereme z ČR naše cestovní nafukovací podsedáky BubbleBum a šetříme díky tomu při třech dětech neuvěřitelných 7.644 Kč! Mazec, že!

Na co se těšíme?

Na sluníčko, výhledy z hor, hučení a vůni oceánu, koupání v přírodních bazénech a hlavně treky po levádách!

Co to LEVÁDY vlastně jsou, vysvětluje moc hezky cestovatelka Bára:

Povrch na Madeiře je velmi hornatý a po dlouhá staletí byl na ostrově budován zavlažovací systém, jehož cílem bylo přivádět vodu z vysokých hor do nížin. Po celém ostrově byla hloubena síť umělých kanálů, tzv. levadas, které přivádějí potřebnou vodu k zahradám, vinicím a banánovým plantážím.

Kolem kanálů byly vybudovány cestičky, aby mohlo docházet k jejich čištění a údržbě. Dnes je síť levadas dlouhá přes 2000 kilometrů a cesty kolem nich se staly oblíbenými turistickými trasami. Navíc se po nich můžete dostat do jinak nepřístupných částí, kam nevedou žádné jiné cesty ani silnice.

Během procházky podél stáčející se sítě kanálů budete moci obdivovat nádherné scenérie, užívat si výhledů, prozkoumat část největšího vavřínového lesa na světě a na cestu vám navíc budou vonět stovky barevných květů.

LETEM SVĚTEM NAŠIMI 2 TÝDNY NA OSTROVĚ

Parque Temático da Madeira (Santana)

Místo, které se moc líbilo nám dospělým, ale i dětem.

Očekávali jsme pár tradičních domečků a nějaké malé muzeum a byli jsme opravdu příjemně překvapeni množstvím nápaditých atrakcí a různých pavilonů - vše s odkazem na tradice, kulturu a historii Madeiry.

Na jezeře jsme si jako rybáři zaveslovali v lodičce, projeli se vláčkem krásnými, voňavými zahradami i tmavými útrobími tématického pavilonu na simulátoru objevitelské lodi. Zahráli jsme si na honěnou v přírodním labyrintu, navštívili repliku mlýna, "popovídali" si španělsky s babičkou, která zpracovávala tradičním způsobem ovčí vlnu a došlo i na symbol ostrova - madeirské domečky "palheiros".

V historickém pavilonu , který voněl velmi autenticky jako 400 let stará, nevětraná loď, jsme nasáli spoustu zajímavých informací, kluci si nakonec ještě poběhali na hřišti my si plnými doušky užívali to, že nám úžasně vyšlo počasí a v parku byla mimo nás je hrstka usměvavých, zpívacích důchodců. Milujeme mimosezónu!

Sao Vicente

Natrefili jsme na skvělé ubytování přímo na břehu oceánu. Porto de Abrigo Guest-House byl sice zařízen velmi jednoduše, ale ten výhled z okna, zvuk burácejících vln, dvě voňavé pekárny pár kroků od dveří a vinný sklípek přímo pod námi to maximálně kompenzoval :-)

Pico da Encumeada 1278 m.n.m.

Náš první trek, na rozcvičení sice jen 5 km, ale zato hóóódně do kopce a pak hóóódně z kopce. I Martínek ale šlapal hezky a ty výhledy stály rozhodně za to. Ale to vedro.... By mě zajímalo, na co táhneme ty šusťáky a bundy!

Porto Moniz

Dnes přejíždíme do našeho dalšího ubytování na jihu ostrova a původní plán byl stavit se cestou zde v Porto Moniz ještě okoupat v přírodních bazéncích. Počasí nás ale převezlo, po ránu stihneme doporučované akvárium (po pravdě, nic moc) a pak už nás anglické mrholení zažene pod průlezky na dětském hřišti.

Rozhodujeme se dešti ujet a vydat se přes hory na jih a bazénky si nechat na příhodnější den. Vypadají náhodou super.

Levada das 25 Fontes & Levada do Risco

Vystoupáme mega kopec, náš Fiat 1,3 diasel má co dělat a většinou funí na dvojku, místy dokonce na jedničku! Chudák motor. K tomu mokro, mlha a krávy v cestě :-) Konečně asi poznáváme pravou Madeiru.

Dešti ale nakonec opravdu ujedeme a jelikož máme check-in v Calhetě až od 15h, zkoumám na mapách.cz, kde cestou vymyslet nějakou malou procházku. Jednu vyberu a světe div se, na parkingu, kam Honzíka zanaviguji, vprostřed ničeho, stojí x autobusů, minivanů a spousta aut. Asi jsem zas natrefila omylem na něco hodně profláklého a oblíbeného:-)

Projdeme se jen kousek, další úsek cesty je opravdu drsný, 1 km vede mokrým, totálně černým tunelem, kde to bez pořádných baterek nedáme. Jako ochutnávka a zážitek ale dostačující. A ty vlašské ořechy, kterých je tu na zemi před tunelem plno, jsou luxusní!

Paul do Mar & Jardim do Mar

Dnešní odpočinkový den začal hezky procházkou po promenádě v Paul do Mar, zmrzlinkou a kafíčkem v pohodovém reggae baru De Pedra "o Poleiro" a pokračoval pak výtečným obědem v restauraci Portinho v nedalekém Jardim do Mar.

Obojí můžeme jen doporučit, stejně tak jako procházku po Jadim do Mar jako takovou. Městečko je celé vystavěné na útesu, s krásným náměstíčkem a květinovou výzdobou. My dnes měli dokonce stěstí i na chodníky z živých květin, které bývají typickou součástí květinového festivalu, konajícího se zde každoročně v květnu.

Že prý Madeira je na koukání, ne na koupání ... Nemůžeme souhlasit!

Pláže v Calheta jsou sice malinké a uměle vytvořené, s navezeným zlatým pískem ze Sahary. Nicméně, moře je příjemně teplé a lidí opravdu málo, takže my si to nemůžeme vynachválit! Jako osvěžení po treku značka ideál!

Rabacal - Vereda da Lagoa do Vento & Levada do Alecrim

Zdravý selský rozum (a zkušenosti z našich Jeseníků) nám velí si přivstat a vyhnout se davům. Tato taktika se nám vyplácí na 1000 procent.

Vstáváme o půl sedmé, dáme si v klidu vydatnou snídani a za rozbřesku, kolem půl osmé, vyrážíme. Na parkovišti jsme opravdu první a vychutnáváme si nádhernou krajinu a klid. Zde nahoře je opravdu chladněji, kolem 11 stupňů, a jsme rádi za mikiny a čelenky. Sluníčko pomalu vychází, sestoupíme k jezeru Vento a u úchvatného vodopádu si dáváme svačinku. Pořád jsme nepotkali ani živáčka... První trekery míjíme až kolem půl jedenácté na levádě, kterou se vracíme zpět k autu :-) Stavíme se domů převléknout, naobědvat a k radosti nás a hlavně dětí zbytek dne trávíme na pláži.

Fanal - Levada dos Cedros & Laurissilva "magic" forest

Opět vyrážíme brzy a nepotkáváme ani nohu. Po včerejšku již zkušenější jsme dnes všichni oblékli dlouhé kalhoty a čelenky narazili na uši už u auta. Sluníčko ještě nevylezlo, kolem se lenivě povaluje mlha a když vejdeme do hustého porostu trailu směr Levada dos Cedros, mhouříme oči, abychom v přítmí viděli, kam šlapeme.

Hned na startu nás čeká 1,2 km kluzkých dřevěných schodů dolů k levádě. Oči si už mezitím přivykly na okolní tmu a cesta ubíhá celkem rychle. Dole, mezi velkými kameny a jezírky se pak marně snažíme o odlov první z dnešních plánovaných kešek, ale brzy to vzdáváme díky pudu sebezáchovy. Střelka kompasu totiž ukazuje kamsi směr ledový vodopád...

Samotná cesta podél levády je moc hezká a naštěstí většinou i dost široká, abychom s Martínkem za ruku zvládli jít vedle sebe. Některé srázy totiž stojí za to... Díky bohu za teňoučká zábradlíčka, která v těch nejstrašidelnějších partiích poskytují alespoň psychickou podporu.

Původní plán byl takový, že po zhruba 3 km z levády odbočíme a čárkovanou pěšinou se napojíme na cestu vedoucí ke kráteru Fanal a odtud do magického lesa. Pohodových 6 km, které i Martínek zvládne hravě. Jak už to ale bývá, ne vždy plány vyjdou... ;-) 300m zkratka po čárkované cestě, která na mapách.cz vypadala naprosto schůdně, v reálu vypadala jako horda mega kamenů v kopci, po které ještě včera valil vodopád. Usoudili jsme, že tudy teda ne... Vracet se nám nechtělo a jediná další možnost byla si výlet po levádě ještě o další 4 km prodloužit a pak se teprve napojit na plánovanou cestu, vedoucí přes magic forest zpět k autu.

Samozřejmě, zvládli jsme to.

I náš Martínek těch finálních 11 km drsným terénem ušel a to i my dospěláci jsme už měli celkem dost. Ono se to nezdá, ale jít 5 hodin úzkou pěšinou tempem čtyřletého dítěte je docela makačka :-)

Ale opět jsme nelitovali. Celý výlet včetně prodloužení o "magic forest" stál opravdu za to. Staleté stromy jako ze severských pohádek o skřítcích a vílách, hustá, tajemná mlha, vítr, kterému se párkrát podařilo na několik málo vteřin rozfoukat okýnko v mracích a poskytl nám tak dechberoucí výhledy z útesu na moře pod námi a volně pasoucí se krávy kolem...

Připadáme si jako na severu Skotska a shodujeme se, že Madeira má tisíce podob...

Ponta do Sol

Dneska předpověď slibovala zataženo a lehké přeháňky, hory jsme tedy neriskovali a vydali se prozkoumat údajně nejteplejší a nejslunnější část ostrova - městečko Ponta do Sol.

Žádný déšť se zde naštěstí opravdu nekonal. Pobyli jsme na kamínkové pláži, zahráli Railroad Ink a dali si bezva oběd v restauraci s výhledem na oceán.

A já si pak udělala radost třemi novými úlovky na čtení z místní knihobudky. Tohle mám na cestování nejraději. Dostanu se ke krásným knížkám v originále! A pak je můžu poslat dál, třeba vložením do knihobudky v Baru u potoka a udělat tak radost někomu dalšímu!

Výprava za velrybami a delfíny

V brožurkách a na internetu čteme, že Madeira je pro pozorování delfínů a velryb údajně jedním z nejlepších míst na světě. Existuje kolem osmdesáti druhů kytovců a plných 29 z nich je po celý rok pozorovatelných právě v okolních vodách, které u břehů dosahují úctyhodných 4-5 tisíc metrů.

Šance spatřit delfíny je prý dokonce 90% a budeme-li mít ještě větší štěstí, můžeme narazit také na velrybí rodinku.

To si přece nemůžeme nechat ujít!

Objednáváme se na dopolední plavbu s místními profíky z H2O Madeira a zvědavě vyhlížíme tu "naši" loď v přístavu.

Je to nafukovací zodiac pro 12 osob a klukům se moc líbí :-)

Projížďku jsme si užili a z hladiny poznávali a kochali se pohledem na všechna ta místa na pevnině, která jsme v uplynulých dnech již navštívili.

Velrybí rodinka nám nakonec ocasy nezamávala. Viděli jsme ale několik delfínů a mořskou želvu, která se vydala ohřát k hladině.

A úplně nej byla závěrečná mega rychlojízda, hrozící místy i překlopením a koupelí ve vlnách, kterou kapitán vykouzlil úsměvy na tvářích nás všech. Obrigada!!

Levada Nova & Levada do Moinho

Další z hezkých dnů před námi. Zaparkovali jsme u kostelíku v Lombadě nad městečkem Ponta do Sol a pohodovou, klikatou levádovou cestičkou mezi místními políčky se vydali na plánovanou procházku.

Zvolili jsme směr po Levádě Nova tam a Levádou do Moinho zpět, mapy slibovaly nenáročný 8,5 km dlouhý okruh a hezký, tmavý tunel cestou :-)

Nakonec jsme se shodli, že Leváda do Moinho za nás byla určitě jedna z těch drsnějších. Snad i díky dešti, který nás za tunelem v půlce dostihl a my museli nasadit pláštěnky... Ale asi spíš proto, že nikdo z nás všeobecně z adrenalinových úzkých cestiček nad obřími srázy extra nadšený není. Tuplem pak s Martínkem za ruku... Ale zvládli jsme a můžeme určitě doporučit!

Pico Ruivo 1862 m.n.m.

Třetí nejvyšší vrchol Portugalska a nejvyšší hora Madeiry.

Několik dní jsme zvažovali, kudy se k němu vydat, abychom si to užili všichni.

Nabízely se v podstatě tři schůdné možnosti: ze západu přes Pico da Encumeada, kde jsme ale už byli, pak z východu z Achada do Teixeira, což by sice bylo od auta pohodových 2,5 km tam a 2,5 km zpět, ale znamenalo by to objet celý ostrov, abychom se tam dostali... No a z jihu, z Pico do Arieiro (1718 m.n.m.) přes Pico das Torres (1851 m.n.m.), odkud jsme to měli na start sice nejblíže, ale obávali jsme se davů lidí, ne moc child-friendly terénu po kamených schodech a 11 km do kopce a z kopce.

Nakonec volba padla na poslední možnost s tím, že to risknem a když to náhodou bude nad naše a Martínkovy síly, tak se prostě otočíme a vrátíme.

Nastavili jsme si budík na 6 ráno, dali si vydatnou, teplou snídani a vybaveni dobrou svačinkou, oplatky a dneska i velkým balením Harribo bonbónů pro chvíle nejhorší, vyrazili. Na startu u Pico do Arieiro jsme byli vděčni, že jsme v kufru auta po včerejším přesunu na jiné ubytko nechali bundy a můžeme je teď využít. Teplota kolem 10 stupňů, vítr a mlha prostě na tričko fakt nebylo :-)

Naštěstí jsme se zahřáli hned záhy po prvních výstupech a sestupech po kamenných schodech. Tušili jsme, že právě to jsou ty obávané z fotek, pod kterými je propast na obou stranách, ale my jsme kolem sebe viděli naštěstí jen bílou tmu a báli se o maličko méně. Mlha má své výhody :-)

A pak už cesta ubíhala parádně. Mlha se rozestoupila, sluníčko se přehouplo přes kopce a my se postupně vyslékli až do triček. Obávané davy lidí se naštěstí nekonaly. Několik větších skupin jsme sice potkali, ale byly to většinou výpravy německých důchodců, kteří funěli víc, než náš Martínek. Ne, teď vážně, opravdu klobouk dolů, že to vyšli. Každý obdivuje naše děti, ale když srovnám fyzičku a energii, co kluci mají a podívám se pak na ty 60ti, 70ti leté babičky a dědy, tak ti zaslouží metál. Doufám, že takto budeme za čtyřicet let běhat po kopcích i my s Honzou!

Při jednom z výstupů jsme narazili na fajn čechy Martinu a Dana a šlapalo se ještě příjemněji. Zdravíme do Kralup nad Vltavou a těšíme se na další viděnou!

Pod vrcholem Pico Ruivo jsme si dali zaslouženou pauzu, rozdělali piknik a kluci si pohráli s nebojácnými ješterkami, které jim po chvilce okukování lozily po rukou a lechtaly je za krkem.

Čekala nás ale ještě cesta zpět, dalších 6 km nahoru a dolů, takže nezbývalo než se opět obout do pohorek, rozloučit se s prima krajany a dorazit to.

Sami jsme byli překvapeni, jak nám to hezky šlo. Martínek si to mašíroval jako o závod, motivovaný blížícím se posledním vrcholem a slaďoučkými gumovými bonbóny. Že starší kluci mají kondičku lepší, než my, to víme už dávno, ale dneska byli opravdu boží. S úsměvem jsme zvládli celý hornatý trek, k večeru dorazili domů a v apartmánku v Ribeira Brava si dali teplou sprchu, uvařili kafe a byli na sebe právem hrdí.

Díky, že tu můžeme být a užívat si to. Díky kluci, že jste tak super a ty, Martínku, takový šikulák!

Lávové jeskyně a centrum vulkanismu - Sao Vicente

Co podniknout, když je deštivá neděle?

Dát si výbornou svačinku v pekárno/cukrárně na břehu oceánu a pak prozkoumat místní lávovou jeskyni a přidružené interaktivní expozice o vzniku planety Země i Madeiry jako takové.

Na kafíčko a křupavý croissant doporučujeme pekárnu s posezením Calhau, kterou najdete v Sao Vicente přímo u cesty vedoucí po pobřeží.

S parkováním je to tu trochu horší, místo je to velmi oblíbené u místních a opravdu to tu žije. Nikdo to ale neřeší a auta stojí na všemožných možných i nemožných místech, takže se nebojte, botičky tu opravdu nerozdávají.

Jeskyně i s vulkanickým centrem se nachází na výjezdu ze Sao Vicente směr střed ostrova. Vše je hezky značeno, nelze minout. Čeká vás 700m dlouhá prohlídka podzemí, jezírko splněných přání, tajemný výtah do středu Země, simulace erupce sopky, dokument o vzniku ostrova a 3D film o vzniku Země.

Pokud bychom měli hodnotit, tak nic moc extra, ale berte to jako subjektivní názor. Návštěvníků zde byly davy a vůbec to nevypadalo, že je to jen díky tomu, že je neděle a prší. A mimochodem, pršelo i uvnitř jeskyní! Ale zato tam prý teplota neklesne nikdy pod 18 stupňů, takže teplé svršky můžete nechat doma!

Hlavní město - Funchal

V hlavním městě trávíme poslední dva dny našeho pobytu a z počátku si nejsme vůbec jisti, jestli jsme jej přece jen neměli vynechat a jet z hor přímo na letiště.

Všude mraky aut, lidí, naháněčů na všemožné plavby a treky a všeobecně draho, jak v supermarketech, tak v kavárnách a restauracích.

Dopoledne jsme se zacheckovali do našeho posledního apartmánku poblíž přístavu a centra města a pak hodinu hledali neplacené parkování, kde necháme do zítřka naše auto. Marně. Chtě nechtě tedy parkujeme do jednoho z modrých obdélníčků nakreslených u cesty (najít nějaký volný je umění samo o sobě) a většina našich kováků končí v parkovacím automatu. Nakonec toho ale vůbec nelitujeme.

Po obědě, kafíčku a odpolední siestě se vydáváme prozkoumat přístav a historické centrum. Malinko mrholí a sluníčko je někde za mraky, ale vzduch se hezky pročistil a jde se nám úplně super.

Jak nejsme fandové velkých měst, tak Funchal nás úplně uchvátil. Člověk se prochází úzkými uličkami se spoustou obchůdků, kaváren a restaurací a připadá si jako by se zde čas zastavil. Centrum je hezké, kompaktní a lehce se dá zvládnout pohodovou chůzí během jednoho dne. Ulice jsou hezky uklizené, vydlážděné oblázky a sopečnými kameny zde z Madeiry i nedalekého ostrova Porto Santo a dovedou vás ke krásné katedrále, úchvatnému hotelu Ritz s nablýskanými křišťálovými lustry nebo třeba pevnosti Sao Laurenco, kde dnes sídlí armáda a některé městské úřady.

Nestihli jsme sice ani lanovku, ani opěvovanou botanickou či tropickou zahradu, ale i tak to bylo moc fajn. A večerní procházka po přístavu jakbysmet.

Adeus, ilha linda! Bylo nám tu dobře.