Španělsko 2024

Plán na letošní únor-březen je jasný. Užít si jarní trekování a procházky po liduprázdných plážích, natrénovat matiku a češtinu na příjimačky, vypilovat vyjmenovaná slova a procvičit se ve Španělštině. A taky se naučit pár písniček na kytaru, zahrát do sytosti beach volejbal a asi milion fotbalových mačů :-)

Celé to má jen jeden malinkatý háček... A to, že pokud chceme v Evropě v tuto roční dobu utéct dešti a bahnu, nezbývá, než sjet až do Španělska...

Montujeme po zimě zpět střešní stan, balíme minimum oblečení a základního kuchyňského náčiní a vyvažujeme to množstvím knížek :-)  Cesta to bude dlouhá, navigace slibuje cca 2700 km, ale těšíme se moc. A to ani nemáme vlastně plán, kam vůbec jedeme :-)

Jedno je jisté: klučičí učení se i naše cestičkové předsezónní pracování a vymýšlení nových úkolů nám půjde lépe někde, kde svítí sluníčko a kde se dá po práci proběhnout i bez gumáků.

Jedna noc v Rakousku, jedna v Itálii a pak už ¡Hola España!

Víme, čistě teoreticky by se dalo zatnout zuby, prostřídat se v řízení a dojet to na jeden zátah. Otázkou je ale proč? Vyrážíme na pohodu po snídani, cestou se ještě zastavujeme pracovně v Lednici a odtamtud to bereme ještě přes Mikulov, kvůli našemu oblíbenému kebabu :-)

Popíjíme kafe z termosky, posloucháme pohádky a rozhlasové hry z USBčka a cesta ubíhá pohodově. Zase se nám potvrdilo to, že se vyplatí jet o víkendu a vyhnout se tak kamionovému provozu.

Přes odzkoušenou appku PARK4NIGHT si vždy k večeru najdem nějaké fajn místo na přespání. To první, v Rakousku je mezi řekou a jezerem a teď v únoru je naprosto gratis, druhou noc v Itálii trávíme za 20 EUR v kempíku u moře. Objednáváme si pizzu s dovozem (ta nejdražší stojí 7 EUR, Margaritu mají za 4,50)  a užíváme si teplou sprchu.

Ano, extra pohodlné to spaní v autě v únoru není. V noci je zima a nevlídno a my jsme vděční za teplé spacáky, ze kterých se nám ráno ani trochu nechce. Dlouhodobě by to člověk asi za potřebí neměl, ale takto, na pár nocí to jde. Noc třetí (a vlastně i čtvrtou, protože se nám kempík tak líbil, že jsme se rozhodli tu zůstat déle) už jsme kousek nad Barcelonou. V noci je kosa pořád stejná, ale už se konečně dá snídat i venku. Sice v mikině, ale i tak si to užíváme! O to víc, když si člověk uvědomí, jaké počasí teď vládne doma v Jeseníkách!

Výlet do L´Escaly

Oblíbená turistická destinace, rybářský přístav a město proslavené ančovičkami, na jejichž počest se zde každoročně koná i známý lokální festival. My je chtěli alespoň ochutnat, ale nikde jsme na ně nenarazili, tak jsme si je nakonec koupili až v místním supermarketu. 

Z našeho kempíku Àrea Camper Massís del Montgrí jsme se sem dostali za pár minut autem a strávili tu hezký, prosluněný den, oživený keškováním.

Týden nr. 1 - Marina D´Or

Porovnávali jsme rezervační platformy Airbnb a Booking, pozorovali meteoradar a radili se, kam až sjet, abysme vychytali co nejstálejší počasí. Nakonec jsme se shodli, že kdekoliv mezi Valencií a Cartagenou to bude fajn, ale že se nám nechce celé pobřeží jen tak profrčet, takže najdeme na týden ještě něco cestou.

Chtěli jsme místo, ideálně u moře, s hezkým výhledem, velkým balkónem nebo terasou, blízko supermarketu, s možností procházek jak pro psa tak pro nás a vyžitím pro kluky (hřiště, posilovací stroje, skatepark...).

Na Marinu D´Or jsme se nejdřív dívali nedůvěřivě, protože nemáme rádi panelákové turistické komplexy, nakonec se ale ukázala, teď mimo sezónu, jako super volba!

Dvě minuty pěšky na pláž, dlouhatánská promenáda na obě strany, nádherně upravený travnatý park přímo před domem, jako stvořených pro fotbal ;-) A lidí tak akorát, víc než 20 jsme jich naráz nikdy nepotkali.

Supermarkety Mercadonu i Spar jsme měli pár minut pěšky za domem a v celém apartmánovém komplexu s tisícovkou bytů jich bylo obsazeno tak max. 10.

Náš největší fotbalista Marťa chodil před dům trénovat pravidelně dopoledne i na večer a dvakrát se mu dokonce poštěstilo to, že se k němu přidali místní kluci a zahráli si tak mezinárodní mač Česko vs. Španělsko :-)

Přímo v našem apartmánovém komplexu si s Honzou kopli ale jen jednou, hned na druhý den se vedle dveří totiž objevil všeříkající vzkaz :-)

Kluci využili konečně toho, že mají po týdnu pevný stůl a židle a sfoukli pár testů na příjmačky. Nejvíc super ale bylo to sluníčko, španělské dobroty a taky různé mňaminy, jako chipsy a popcorn, co si doma normálně nekupujem, ale k poobědovým kafíčkům na balkóně a k večerním filmům na Netflixu se prostě hodily dokonale :-)

Ovoce a zelenina, která chutná po sluníčku

Ve vedlejším městečku, Oropesa del Mar, jsme objevili místní obchůdek s ovocem a zeleninou, kde nejenže pomeranče a mandarinky chutnaly úplně božsky, ale byly čerstvě utržené ještě se stopečkama  a stály navíc jen necelého půl eura za kilo! Tomu říkám jarní vitamínová bomba!

Parc Natural del Prat de Cabanes Torreblanca

Jedny z nejpůvodnějších a nejrozsáhlejších přírodních mokřad v regionu Valencie, místo výskytu mnoha endemických druhů živočichů a ideální lokalita na pozorování ptáků, procházky mezi rákosy i po dlooooouhatáááánských plážích. 

Zavítali jsme sem díky Geocachingu a byli nadšeni.

Více informací a přesná lokace na webu https://www.comunitatvalenciana.com/en/castello-castellon/cabanes/natural-landscapes/prat-de-cabanes-torreblanca

Desert de las Palmes

V kopcích nad městečkem Benicasim leží nádherná přírodní rezervace, obklopující hezky opravený karmelitánský klášter. 

My se zde vydali na celkem náročný, desetikilometrový okružní, keškovací výlet po jedné z mnoha značených a v sezóně asi hojně využívaných tras a vzhledem k tomu, že to byl náš první pořádný výšlap po několika měsících, nohy nás na večer pořádně bolely, ale stálo to za to! 

Vyšplhali jsme na nejvyšší horu v okolí Bartolo Peak (729m.n.m), užili si nádherné výhledy na pobřeží a přístav pod námi, potkali jsme cestou několik původních mnišských pousteven, prastarých ovocných sadů a vyschlých pramenů. 

A nakonec jsme díky jedné z mých proslavených zkratek zabloudili a pořádně se doškrábali v křoví :-) Nicméně, ruiny původního kláštera, postaveného v roce 1697, který byl o pouhých 86 let později zničen zemětřesením a který jsme díky mé zacházce viděli opravdu zblízka, byly magické..

Nebezpečné španělské chlupaté mini potvůrky

Podařilo se nám cestou potkat taky "housenkového hada". Až googlením jsem zjistila, že jsme měli super štěstí, že jsme na to jejich procesí omylem nešlápli nebo že je náš Ohlson nedejbože neolíznul...

Byly to tzv. processionary caterpillars jedovatý druh housenek, žijící v mísních borovicových lesích. Na začátku jara opouští svá hnízda vysoko na stromech a míří k zemi, aby se zakuklily. 

Tisíce malých chloupků a štětinek na jejich tělíčkách obsahují protein zvaný thaumetopoein, který v lepším případě způsobí podráždění kůže podobné kopřivce, ale nezřídka má za následek také větší alergickou reakci dýchacího ústrojí, obzvláště nebezpečnou pro astmatiky, kterým dokáže způsobit těžký záchvat.

Co se zvířat týče, jedna věc je housenku sežrat či olíznout... úplně ale prý stačí na některou i stoupnout. Jedovaté chloupky se mohou uvolnit a ulpět na packách, pes či kočka je v rámci hygieny olízne, přenese si je na jazyk a dostaví se zvracení, otok jazyka a může dojít i k udušení zvířete :-(

Od teď si budeme dávat v blízkosti borovic o to větší pozor.

Keškovací výlet poblíž Oropesa del Mar

Byly doby, kdy jsme se geocachingu věnovali o hodně víc, hlavně, když byli kluci menší. Doteď ho ale rádi oprášíme právě na našich cestách, protože nám díky němu daří objevovat parádní místa. Jako třeba toto!

Nádherné výhledy, skvěle značené a upravené chodníčky a odpočívadla. Jsou místa, kde projekty evropské unie ještě dávají smysl a potěší.  A na to, že jsme vyrazili v neděli, potkali jsme jen pár nadšenců.

Mít s sebou kolo, určitě by stálo za to si projet krásnou cyklostezku Via Verde del Mar, kopírující pobřeží až do městečka Benicassim. O důvod víc se sem jednou vrátit ;-)

Týden nr. 2 - Torrevieja - Casa Noain

Stotisícové město na jih od Alicante, proslavené svými šesti úžasnými plážemi, které se podél něj táhnou krásných 20 km a taky super zdravým solným mikro klimatem, způsobeným dvěma solnými lagunami, nacházejícími se v jeho těsné blízkosti.

My si čistě náhodou skrz booking.com objednáváme domeček Casa Noain přímo mezi nimi a užíváme si tak každovečerní procházky a keškování podél slaných břehů té napravo, nesoucí název La Mata.

Tady, stejně jako v piniovém lesíku podél pláže Del Campo, se nachází totiž desítky kešek! A některé jsou obzvlášt povedené a stojí za to, pro nás o důvod víc, vrátit se sem opakovaně a najít je skoro všechny!

Vykompenzovalo nám to počáteční rozčarování z toho, že bydlíme sice v celkem hezké zástavbě, ale že pěšky se tu nedá dostat takřka nikam. Všude jsou miliony aut a psích exkrementů :-(

Naštěstí stačí popojet 7 minut autem na kteroukoliv stranu a člověk je hned u moře, laguny nebo v lese. 

No a jako bonus si můžeme otestovat, jak se tu bydlí místním španělským rodinám (předpokládáme, těm bohatším, co si mohou dovolit dům, ty chudší bydlí v bytech někde ve městě...). Myslím ale, že týden nám na tento "experiment" bude bohatě stačit, bydlet nastálo by si tu nedovedl představit nikdo z nás.

Solné laguny Mata a Torrevieja

Přírodní park Las Mata, leží pár km za městem a je tvořen spojením dvou slaných lagun. Dočteme se, že v okolí jezer můžeme potkat plameňáky, čápy, kachny a spoustu jiných zvířat milujících sůl.

My máme štěstí max. na pár racků a marně vyhlížíme i slibovanou narůžovělou barvu nádrže La Mata, která má být způsobena přítomnou řasou... :-)

Moc hezky je tu v každém případě ale i tak a my se sem vrátíme hned 3x a lagunu obejdeme skoro celou.

Torrevieja - město čokolády a churros

Jak už je naším zvykem, nic dopředu negooglíme a neplánujeme a ono nám to padne do klína většinou i tak :-)

Nejinak to bylo s churros, na které jsme narazili zcela náhodou při procházce centrem. Pokukovali jsme po nějaké kavárně, až jsme si vyhlédli jednu na sluníčku u hlavního náměstí. Vyklubala se z ní čokoládovna a "čureria" :-) a my tak mohli ochutnat vyhlášenou španělskou mňaminovou specialitku. 

Jsou to vlastně takové smažené pruty z pšeničné mouky, vody a soli, namáčí se do husté horké čokolády a mezi místními jsou oblíbené jako sváteční snídaně nebo třeba při posezení s rodinou a přáteli.

Nám chutnala hlavně ta hustá, domácí čokoláda! Mňam!

A nejen kvůli ní jsme se po týdnu pobytu s Honzíkem shodli, že Torrevieja, ač města ani jeden z nás nemusí, je moc hezké letovisko, s krásnými promenádami, spoustou zeleně a opravdu TOP plážemi.

Kdybychom sem ale někdy v budoucnu opět zavítali, určitě bychom se ubytovali někde na jejím severu, ve čtvrti La Mata a jejím okolí, které je klidnější, ideální na procházky, plážování a jsou tu i hřiště na fotbal ;-)

  Týden Nr.3 - Guardamar del Segura

Konečně zpomalujeme, ztrácíme potřebu pořád někam jezdit a něco objevovat a užíváme si ponocování u napínavé knížky, vstávání v 8 ráno, lenivé snídaně a procházky po nekonečných plážích, kde Ohlson může běhat navolno.

Trošku tu sice chybí víc tepla ... písek je stále ledový a při ranní procházce se nehodí sundávat žabky.... Často fouká tak, že při čtení na pláži musíme být zabalení do deky.... a uvnitř, ve vykachleném apartmánu, který je stavěný pro zdolávání pověstných místních veder, to člověk bez mikiny a teple foukající klimy taky zatím dá jen ztěží....

Na druhou stranu ale denně svítí sluníčko, můžeme hrát fotbal, ringo a volejbal a i ta škola a vymýšlení grafiky k novým letošním cestám za pokladem se líp dělá u obrovského okna s výhledem do palem a nádherně kvetoucích strelícií.

Dvakrát navštívíme místní trh, který je opravdu ještě trhem, koná se vždy ve středu a sjíždí se na něj farmáři a prodejci z širokého okolí. Poprvé jsme ještě vyjukaní a nedůvěřiví a spíš bereme pár kusů na ochutnávku.... Při naší druhé návštěvě už ale kupujeme doslova kila voňavého ovoce, zeleniny, ale třeba i podomácku nakládané olivy, domácí sýry a uzeniny. Kéž by něco podobného existovalo i u nás v Jeseníkách! Ta čerstvá zelenina o ovoce nám bude opravdu chybět.

Shodujeme se ale i na další věci... Příští ubytko vybereme víc slunečné a ideálně bez ledových dlaždiček všude kolem. Brrrrr! I na teplou vodu v lavoru, pardón, v hrnci došlo ;-) a to na dovolené člověk fakt nemá zapotřebí :-D

Týden Nr. 4 - Benidorm - Manhattan na pobřeží Středozemního moře

Dodržujeme náš slib, malinko připlácíme nad náš standardní budget a bookujeme apartmán Don Miguel v 9. patře jednoho z mnoha výškových domů v tomto vyhlášeném turistickém městě zábavy, které je prý se svými průměrnými 19 stupni po celý rok nejteplejší, co se do evropského ročního průměru týče.

Jak napsal Milan Čermák už před lety, tohle je i pro nás, fandy přírody a klidu "a must see", apoň jednou za život.

My doufáme, že nám tady bude alespoň konečně teplo a užijeme si pořádné plážování! :-)

Počáteční dojem malinko kazí ne úplně snadné parkování, protože nám bláznům předem vůbec nedošlo, že to s autem velikosti multivanu, co má ještě jako bonus střešní stan, asi ve městě nebude procházka růžovým sadem. Navíc, když většina místních výškáčů má parking řešený jako podzemní a člověk se do něj nenacpe pomalu ani, když má na střeše příčníky...

Taktak se namáčkneme do jednoho kastlíku před domem a zůstáváme tam stát až do našeho odjezdu, protože to už podruhé absolvovat nechceme :-)

Druhé mínus našeho jinak nádherného apartmánu je přepečlivý domovník, který snad pracuje 24/7, pořád se ochomítá kolem a trvá na tom, že betonové hřiště před domem, na kterém jsme plánovali s klukama hrát nohejbal, je "SOLO TENNIS" a rozhodně nám ho pro žádnou jinou kratochvíli neodemkne.

No nic. Užíváme si alespoň topového výhledu z apartmánku, víru velkoměsta a žasneme nad směsicí lidí a kultur kolem, nad tím, jak si spousta mladých lidí nestydí vozit zadky na elektrických vozíčcích po promenádě a že je úplně jedno, jestli máš na sobě tepláky, plavky, hábit jeptišky nebo indický turban... a jestli se dva kluci drží za ruku a dají si před všeme kolem zamilovanou pusu... tady to prostě nikdo neřeší.

Právě i díky tomu sem proudí davy cizinců užít si své rozlučky se svobodou, vystavují svá sluníčkem zčervenalá, oplácaná těla, od rána do noci se napájí pivy servírovanými v kyblících a paří o sto šest. 

Bary a restaurace se rády přizpůsobily, místo rybích specialit a paelly nabízí anglickou snídani a německé párky a obsluha přimhouří oči i nad jeptiškou, co zvedne hábit a očůrá palmu naproti narvané restaurace. Ano, my ji (jej) viděli bohužel též a k tomu spoustu opilých stokilových budoucích nevěst se závoji :-)

Ale my jsme happy, je tu teplo a i na to plážování došlo! Jupíííí!

Super je ale i to, že když už máme města a pláže dost, dá se vyšlápnout na druhou stranu, kolem nudapláže k pozůstatkům strážní věže, na vyhlídku s křížem nad městem nebo ještě výš, až na vysokánské útesy lemující nádherné, nekonečné moře....

Kdyby nám někdo před týdnem řekl, že po tu nachodíme nejvíce kilometrů a vystoupáme nejvíce výškových metrů, nevěřili bysme mu ani náhodou :-)

Každý si tu najde to své.

Marťa, žijící momentálně naplno fotbalem, se při jedné procházce do přístavu a ještě dál přidá ke španělské rodince, čutající si na pláži a minimálně hodinu si pak užívá regulérního super zápasu dva na dva... A jeden večer s Honzou vyrazí do baru, zkouknout zápas Barcelony vs. Neapole... Na tohle poprvé určitě nezapomene!

Stejně tak, jako já na probouzení se s výhledem na kolem kroužící racky, na hory v pozadí a moře na dosah ruky .... A na vrzající postel a každodenní randál ve 2 ráno, když jeli popeláři :-) 

JJ, cestování je super! A o to víc, když je zrovna sezóna na pomeranče a citróny a jsou jich všude kolem mraky!

A k tomu ty liduprázdné nádherné pláže, třeba jako ta nedaleko městečka Cullera. Sem se musíme určitě vrátit!

Týden Nr. 5 - Marina D´Or - aneb, kruh se uzavřel

Zpět tam, kde jsme před měsícem začínali. Tam, kde svítí na balkón odpolední sluníčko, pobřeží je lemováno opečovávanými zelenými parky s lavičkami z mozaiek a na pláži není ani noha.

A hlavně tam, kde je obrovitánský pruh nakrátko střiženého přírodního trávníku (zde ve Španělsku silně nedostatkového zboží), kde se dá hrát fotbal :-)

Nestává se často, že bychom se vrátili na stejné místo, tohle je ale jedno z těch speciálních, které opravdu stojí za to. A my aspoň máme možnost více prozkoumat treky v okolí.

Trekování na španělský způsob a nádherná PR-CV 459 Serra del Senyor por el Barranc del Diable

Úžasný výlet do kopců nad námi. Byl to mix všeho: rozlehlých sadů s těmi nejsladšími mandarinkami, strmých roklí s obrovskými kameny, kde jsme pořádně zamakali na našich stehnech, voňavých borovicových lesů, prastarých olivových hájů a dechberoucích výhledů do údolí a k moři, které se dnes tak dotýkalo oblohy, že nešlo poznat kde jedno končí a druhé začíná...

I Ohlson to zvládl na jedničku (a to třeba po těch kovových "schodech" vyšplhal sám). Je ale poznat, že kluci mají přece jen kondičku o fous lepší, než on. Dvě hoď ky si spočli a už zase hrají u moře fotbal, zatímco Ohlson se tu vyvaluje vedle mě na gauči :-)

Výšlap kolem Corral de la Comba

Další bomba místo s úžasnou atmosférou, kousek od moře i od dálnice lemující východní pobřeží. 

Byť jsme obkroužili v rudých kopcích jen 8 km, minimálně já jsem si mákla pořádně, protože jsem cestu nastoupila s tím, že si aspoň protáhnu koleno, ve kterém mi předchozí odpoledne křuplo během beach volejbalu...

Asi to nakonec tak dobrý nápad nebyl, protože jsem to zpět dokulhala jen tak tak a další den jsem pak nemohla chodit už takřka vůbec... Rozhodně ale nelituji ani chviličku!

Konečně mi nastala ta pravá dovolená. Taktak chodím, takže sedím na balkóně s nohou nahoře, čtu si megatlustý nový úlovek ze španěslké knihobudky a užívám posledních dnů :-)

Vše je tak, jak má být!